"Osobní kontakt s učitelem si pak bude muset každý pěkně zaplatit." Osobně jsem v Anglii navštívil dvě soukromé školy a připadal jsem si jako v ráji. Vlastní farma se zvířaty, stromy, po kterých mohly děti lozit, hřiště, kurty, časový harmonogram od rána do večera (děti ve škole i bydlí, s učiteli se mohou setkávat i během svého volna), osobní vedení každého dítěte atd. Neskutečně drahé, neskutečně dobré.

Jak ale zabránit neúnosnému nátlaku na učitele, který je vyvíjen na těch méně kvalitních soukromých středních školách? Typickým příkladem může být nátlak ze strany vedení, že ten a ten žák prostě musí projít tím a tím předmětem. Za stávající situace se obávám, že finanční angažovanost rodičů by mohla ještě více tento tlak na učitele zesílit.

"Pokud se to skutečně stane, bude to znamenat ještě další diverzifikaci škol i společnosti. Ty opravdu kvalitní školy budou za peníze a ty ostatní budou „zadarmo“ žáky připravovat jen na testy." Ve velké Británii lze tento trend již dlouho vidět. Kdo se nenarodí do zámožné rodiny, nemůže si dovolit soukromou školu a je tím de facto "odsouzen" ke vzdělávání ve státní škole s nízkou kvalitou. Kdo se narodí do zámožné rodiny, může studiem na soukromé škole (velmi drahé) získat vynikající vzdělání. Slovy jedné anglické zámožné rodiny "Nesouhlasíme s tak radikálním rozdílem mezi státními a soukromými školami v Anglii. Byli bychom raději, kdyby taková situace u nás nebyla. Ale dokud je, dáváme raději své kluky na soukromé školy. Ale chceme, aby si tohoto nezaslouženého privilegia byli celý život vědomi a nějakým způsobem to společnosti vrátili." V tuto chvíli však soukromé školy nerovná se automaticky kvalitní školy. Mnohé střední soukromé školy mají k tomuto tvrzení hodně daleko.

"Ve světě se ověřilo, že plošné standardizované testy nemohou dostatečně ověřit kvalitu vzdělávacího procesu , a proto se u nás od roku 2014 „naostro“ rozběhnou." Tato věta téměř přesně vystihuje moje osobní pocity z poslední doby :-) "Ve světě se něco neosvědčilo? Tak to je čas to zavést u nás." Napadá mne mnoho konkrétních příkladů, ale raději je sem nebudu psát.

To je dobrá poznámka. Určitě bych do kompetencí učitele ve 21. století přidal i schopnost hodnotit znalosti a schopnost hodnotit klíčové schopnosti žáka.

Souhlasím s Vámi. Naplňováním RVP bychom měli v ideálním případě rozvíjet u všech dětí schopnost učit se (bod 5).

"jak ho dostat do Evropského parlamentu" 1) Diskutovat o něm 2) Rozpracujeme více oblasti KC, KP a KCP 3) Příklady dobré praxe "Použití sloves je jistě namístě" Právě proto jsem aktivní slovesa použil. Vidím spojitost mezi RVP a KPCK (resp. klíčovými schopnostmi). Paradoxně chce stávající ministr školství testovat znalosti a ne schopnosti. I když chápu, že testovat znalosti je mnohem snazší. "Co kdyby se v tomto případě začlo od učitelů" Myslím, že jiná cesta do evropského parlamentu nevede. Body 1), 2) i 3) v tomto komentáři mohou naplnit jen a pouze učitelé v praxi. Velkou otázkou však zůstává, kdo zainteresovaným učitelům pomůže rozvinout schopnost učit se a smysl pro iniciativu a podnikavost. To nejsou samozřejmé schopnosti. Někdy může jít i o roky aktivního rozvoje.

Taktéž souhlasím s myšlenkou "bod A a bod B". Chápu i rozčarování ze "začarovaného kruhu". A katastrofický scénář vývoje našeho školství se snad nenaplní. A pokud naši generaci učitelů lepší zítřky nečekají, tak se alespoň snažme o lepší zítřky generace příští.

Líbí se mi Vaše poznámka, že u žáků rozvíjíme i postoje. Kéž by to byla pravda na všech školách u všech žáků. V praxi si to představuji například tak, že když nějaká mediálně známá osoba udělá něco špatného, učitel rozvine ve třídě diskuzi. Stejně tak v případě činu hodného následování. Jako učitel nemohu být vždy nestranný. Někdy prostě musím dát žákům jasně najevo svůj názor na jednání politiků, úředníků, zpěváků, herců atd. A říct žákům jasné NE nebo ANO. A díky častým diskuzím jim pomáhat s rozvojem vlastních postojů. Učitelovy postoje mohou být dobrým odrazovým můstkem v hledání vlastních postojů a názorů žáků.

ad 2) podle stávajících zákonů musí být ředitel pedagogický pracovník s několikaletou praxí, v případě státních škol pak ještě musí absolvovat i školení vedoucích pracovníků. Školení mu dá znalosti z managementu, ne však dovednosti. Ty musí aktivně sám rozvíjet. Je roky nedořešenou otázkou, zda je lepší mít dobrého manažera nebo dobrého pedagoga jako ředitele. ad 4) zvýšenou angažovanost by snad mohla posílit větší zodpovědnost rodičů za chování a výsledky jejich dítěk ve školách. Ne rodič vytýkající učiteli špatnou známku dítěte, ale učitel vytýkající rodiči špatnou známku dítěte. Možná ne ideální, ale rozhodně lepší situace. Rodič by se pak více zajímal, co a proč dítě neumí. A tím by se mohli začít divit nad obsahem a případně formou vzdělávání. ad 5) snahy o definování standardu kvality učitele a od toho odvíjené hodnocení, definování cílů vzdělávání žáků, systému dalšího vzdělávání pracovníků atd. tady jsou. A často (nebo možná vždy, a to i v jiných zemích) skončí nezdarem. Většinou jsou důvodem finance. Přidávám další bod: 6. Vedení školy, rodiče i některé děti si přejí, abyste na jejich školu nastoupila. Po nástupu se tam cítíte dobře, rodiče vás občas zastaví a poděkují, že na jejich škole pracujete. Na poslední otázku Vám odpovím takto: Co od života očekáváte? Co si myslíte, že můžete dětem ve škole dát zrovna vy? Co jsou vaše silné a slabé stránky? Co jim můžete dát, a co ony (děti) vám? Klíčová slova POSLÁNÍ, SNY a CÍLE. Tedy smysl vaši práce jako učitelky, proč se chcete do školy vracet? Čeho chcete ve škole, školství dosáhnout? A kdy chcete vidět realizaci vašich snů? Chcete-li skutečně najít odpověď na Vaši otázku, tak si pro sebe skutečně odpovězte na tyto otázky. Pro mě má práce ve škole i školství obecněji smysl. Mám na tyto otázky nalezené osobní odpovědi. A jasně mi ukazují, kde mám pracovat, jak mám pracovat a kam mám svoji práci učitele směřovat. A toto přeji i vám.

Naše práce bude mít vždycky smysl. Některé aktivity naší práce už tolik ne. Na povzbuzení přidám upravený citát Matky Terezy (originál je na http://citaty.net/autori/matka-tereza/): "Dej dětem to nejlepší, co máš, a dostaneš více práce, dej jim maximum, a obrátí se to proti tobě. Přesto dej dětem to nejlepší, co máš."

Kdysi jsem zažil i takový přístup učitelky, že během hodiny příšla do třídy asi 5x vyměnit slajd na meotaru a ve zbytku času byla pryč. Šlo o hodiny informatiky a přepisování příkazů do sešitu. Úspěšné zvládnutí jejich písemek znamenalo bezchybné reprodukování textu z těchto slajdů. Přemýšlím, jaká byla její role. Díky IT technologiím by dnes mohla být nahrazena jednoduchým blogem s odkazy na jednotlivé texty z hodin :-)

Profesní i kariérní růst nemusí souviset se školeními, na která jsem posílán vedením školy. Ani nemusí souviset se zvyšováním platu. Samozřejmě by to bylo příjemné a povzbuzující. Vnitřní motivací mohou být právě osobní poslání, sny, cíle. Vnější motivací mohou být přístup vedení školy k mému dalšímu růstu, zaměření školy atd. Pokud naleznu spojení mezi osobním posláním a posláním školy, je to ideální situace. Opačný případ může být právě onou zmiňovanou brzdou v rozvoji.

V komerční firmě by jako vedoucí projektu musela nakonec udělat to, co udělala. Běžný šéf by práci přijal. Zkušený, moudrý šéf by práci přijal, kladně ohodnotil Bětčin splněný úkol a navíc by měla možnost ohodnotit práci jednotlivých členů týmů. Ona by dostala svůj příplatek za vedoucí roli v projektu. Ostatní by nedostali svůj příplatek za dobře splněný úkol. Navíc by díky příplatku za vedení byla Bětka motivovaná si hledat jiné členy týmu do příště (jak uvádí Dr. Brdička). Zároven mě napadá, že by po této zkušenosti měla celá třída velmi brzy dělat další projekt, aby si mohly tyto děti vyzkoušet nový přístup. Bětce bych věnoval větší péči v průběhu projektu, aby věděla, že má nejenom zodpovědnost za druhé, ale také podporu z moji strany. Vedoucí roli často nechápou ani dospělí. A mají pak stejné, mnohdy frustrující pocity a myšlenky. Přesto zrovna tato zkušenost může být pro Bětku první impuls k tomu, aby se zní do v budoucnu stala schopná manažerka, pokud bude mít příležitosti tuto nelehkou dovednost rozvíjet. "Historie vzdělávání je bojem za překonání chyb. Není hříchem udělat chybu. Hříchem je neochota zkoumat svá přesvědčení a víra ve svou neomylnost." (Neil Postman)

To je spíš test čtenářské gramotnosti a porozumění textu :-(

Neznám možnosti Moodlu z pohledu tutora či tvůrce kurzu. Možná, že některé užitečné funkce šišky má i v praxi již používaný Moodle :-) A daly by se efektivně využívat ve Vašich hodinách dějepisu či projektech. Kdo máte s Moodlem tento typ zkušeností, můžete je, prosím, s námi sdílet?

Na konec by se skutečně hodilo přidat větu typu: "Podobně je důležitou rolí učitele připravovat společné třídní projekty, pomocí měřitelných indikátorů rozvíjet funkční a jiné gramotnosti žáků, vést živé debaty nad aktuálním děním ve městě apod." Zaujal mě postřeh pana Vonáška: "na mě je šiška příliš kontrolní s velkým důrazem na zodpovědnost, která ale není touto cestou budována přirozeně." Přemýšlím, jak by se dal tento nedostatek napravit a přesto šišku maximálně využívat. Postřeh Dr. Brdičky má taky něco do sebe. Pro školu a celkově pro školství není dobré, aby byly školy vnímány jako čekárny dětí na rodiče, než přijdou z práce. Případně jako na kluby užitečných, někdy nudných aktivit pro využití volnéno času. V textu zmiňuji fiktivní fakt, že třídní dostává pravidelně reporty od Petrovy psycholožky. Otázkou je, nakolik z toho vyplývá, že učitel sám aktivně zasahuje do Petrovy výchovy. Pokud málo, pak je na místě i zde přidat nějaké další věty pro upřesnění myšlenky.

Text jsem upravil na základě Vašich komentářů. Vizi popsanou panem Matějekem vidím spíše na rok 2030.

Ano, osobní rozvoj není jen naše volba. Vámi zminované životní okolnosti nám pomáhají také určovat směr rozvoje. Je však hlavně na nás samotných, jak se k těmto okolnostem postavíme. Například: Jeden učitel přijme příliv většího počtu žáků ze sociálně vyloučených lokalit do jeho třídy jako výzvu se naučit něco nového a pomoci těmto žákům se zapojit do běžného života. Jiný učitel se rozhodně změnit školu. Jiný příklad: Jeden učitel přijme výuku předmětu mimo svou aprobaci jako výzvu a rozhodne se naučit něco nového, aby mohl dát žákům maximum. Jiný učitel se bude snažit výuku daného předmětu pouze vydržet. A třetí učitel raději bude chtít nižší úvazek, než aby daný předmět učil. Ve všech případech může jít o správná rozhodnutí z osobního pohledu těchto učitelů. Hodně záleží na tom, jaký osobní rozvoj preferují. Pokud to ví, mohou se snadněji rozhodovat v těchto situacích. Pokud to neví, rozhodování může být těžší. Takže ano, okolnosti nás ovlivnují, a zároveň jsme to my sami, kdo může svými rozhodnutími zmírnit nepříjemné okolnosti nebo se chytit příležitosti ke svému prospěchu při dobré okolnosti.

Sdílím Váš názor i pocity. Sám jsem na počítačových hrách vyrůstal. Přesto jsem celé dětství zároveň aktivně sportoval. Dokážu pochopit hráče počítačových her i nadšené sportovce. Počítačové hry mně hodně naučili, ale někdy jen vzaly spoustu času. Podobně v hodinách můžou žáky hodně naučit nebo jen vzít spoustu času. Záleží na nás učitelích, jaký postoj k počítačovým hrám zaujmeme a zda je dokážeme efektivně při výuce využít.

Souhlasím. Pro mě je tento způsob osobního rozvoje natolik nový, že ještě stále objevuji nové a nové možnosti.

Dosud jsem se zúčastnil dvou kurzů nabízených na RVP.cz a oba mne neskutečně obohatily. Předchozí kurz moderovali Mgr. Anna Doubková a PaedDr. Karel Tomek. Oba kurzy mi pomohly a pomáhají při přímé práci s dětmi. A také při plánování kariérního a profesního růstu. Jsem velice zvědavý, kam mě ještě stávající kurz dokáže posunout. A to jak v přemýšlení, tak v činech. Nevím, zda přímo iPad, ale spíše jiný tablet s připojitelnou klávesnicí vidím do budoucna jako logického nástupce pracovního notebooku. A to jak přímo v hodině, tak při přípravách výuky či administrativní práci ve škole.

Dovolím si tvrdit, že tento kurz rozhodně není klasicky kolaborativním. To by už v prvním týdnu musel skončit, protože ne každý účastník kurzu plní všechny předem dané úkoly (aktivní účast v diskuzích, pravidelné reflexe na daná témata). Naopak různá míra zapojení účastníků a nezávislost na míře jejich zapojení splňuje kooperaci. Výběr témat k lekcím také nenarušuje kooperaci. Musíme si přece předem říct, na čem budeme pracovat. Mít společný cíl. A od začátku studuji víc než jen doporučené materiály. Ty doporučené beru spíše jako startovní čáru, kde začít.

Děkuji Vám za Váš příspěvek. Inspiroval mě a dodal chuť něco nového zkusit ve výuce. Hned jsem si vyzkoušel vytváření komiksů a stránka mě nadchla. Pro začátek v ní něco vytvořím já pro děti a příště možná děti pro mě :-)

To je velice zajímavý pohled na věc - vliv školství na vývoj technologií. Kdyby byl vývoj technologií závislí na školství, tak asi dodnes píšeme na tabulky :-) Když se tak těžce na některých školách integruje ICT na uživatelské úrovni, natožpak do výuky, tak asi jen stěží mohou mít takovéto školy nějaký vliv na ICT. Přemýšlím, zda vůbec může mít škola nějaký významný vliv na jiné obory, oblasti (kromě pedagogiky, didaktiky a případně psychologie).

Nezaznamenal. Takže její dosavadní práce bude nevyužita? Jaký byl (oficiální) důvod?

Ivo, nechal jsem se inspirovat Vašim rozhodnutím výměnu vyzkoušet a založil jsem k tomu diskuzi na toto téma http://elearning.rvp.cz/kurzy/mod/forum/discuss.php?d=7265

Souhlasím s Blankou. Velký prostor ke zlepšení vidím ve vzdělávacích programech pedagogických fakult, resp. všech fakult, které nabízí učitelské obory: 1) Je třeba změnit obsah, nápln těchto oborů. 2) I učitelé budoucích učitelů potřebují pravidelný kontakt s reálnými školami (žáky, rodiči, řediteli, RVP, ŠVP, ICT, nedostatkem financí ve školách atd.) a neustále být v praxi (učit). Aby i oni, univerzitní učitelé, mohli být spíše "poradci, průvodci" svých žáků (učitelů). 3) Dovolit lektorům a odborníkům z praxe (kteří běžně školí učitele na seminářích a kurzech) učit na vysokých školách. Další problém vidím v samotných vstupních testech na vysoké školy. Nesouhlasím s TSP a SCIO testy. Pokud by měly skutečně prověřit schopnost studenta studovat na vysoké škole, pak by neměly existovat učebnice a přípravné kurzy, jak těmito testy projít a už vůbec by tyto materiály neměla dodávat společnost, která tyto vstupní testy vytváří, viz http://www.kampomaturite.cz/scio-nsz-obecne-studijni-predpoklady/jak-zvladnout-test-obecnych-studijnich-predpokl Navíc by to znamenalo, že mnoho absolventů vysokých škol by teoreticky nemělo úspěšně vystudovat, protože by těmito vstupními testy neprošly. Nebo jsou tyto testy nevhodné ke zjištování studijních předpokladů a pak by se neměly používat.