Avatar
Mgr. Jiří Zajíc

Poslední přihlášení 31. 08. 2021

O uživateli
Absolvoval jsem MFF UK (1975), rok učil na FSI ČVUT, rok pobyl na vojně a pak až do roku 1990 působil ve Výpočetním centru VŠE, kde jsem se zabýval aplikacemi počítačů ve výuce. Od roku 1990 do 2001 jsem byl redaktorem Redakce náboženského života v ČRo, kterou jsem tam založil. Paralelně jsem 8 let působil v Radě ČT. Externě jsem učil na VOŠP a Jaboku mediání etiku, polemiku a diskusi. V letech 2001 až 2005 jsem byl ředitelem kanceláře ČRDM. Následně tři roky jsem pracoval jako analytik úřadu RRTV. Od roku 2008 jsem zastával úlohu vedoucího PR v NIDM a v posledním roce i zásupce ředitele. Po nástupu Jiřího Baumruka do čela NIDM jsem byl k 31. 5. 2012 propuštěn. Po odchodu Jiřího Baumruka z NIDM jsem byl v květnu 2013 novou ředitelkou Irenou Hoškovou povolán zpět, abych resuscitoval předchozím ředitelem rozvrácené oddělení neformálního vzdělávání. Po zrušení NIDM působím jako hlavní garant pro zájmové a neformální vzdělávání v NIDV, posléze v NPI. Zde jsem odborným garantem projektu Propojování formálního a neformálního vzdělávání. Celý dospělý život se zabývám výchovou dětí a mládeže, posledních 23 let zejména jako instruktor v Junáku. Jsem spoluatorem knižních rozhovorů s Erazimem Kohákem (Poutník po hvězdách) a dvou knižních rozhovorů s kardinálem Miloslavem Vlkem a populární studie o 14 pražských mučednících Cena věrnosti. Též několika skautských metodických publikací.
Společenská role
Pedagog
Název školy/instituce
Junák - svaz skatů a skautek ČR
Stupeň vzdělávání
Vysokoškolské
ModulČlánky
10258
0
15. 12. 2017
Článek obsahuje rozhovor s dlouholetou úspěšnou účastnici domácích i zahraničních soutěží pro studenty Hanou Pařízkovou a rozhovor s Květoslavou Stejskalovou, která je "duší" dění v Nadačním fondu Jaroslava Heyrovského.
ModulČlánky
8304
1
05. 01. 2015
Ohlédnutí za závěrečnou konferencí projektu Etická výchova a učebnice
ModulČlánky
8768
0
13. 01. 2013
Tímto článkem navazujeme na nadávno proběhlou závěrečnou konferenci projektu Klíče pro život a současně otevíráme jeho celkovou reflexi. Tentokrát očima těch, kterým měl hlavně pomáhat.
ModulČlánky
3367
0
28. 12. 2012
Tým NIDM ve složení Dáša Netolická, Svaťka Šimková, Amálka Nečasová, Jitka Rydvalová a Jiří Zajíc zorganizoval 2. ročník fotosoutěže Život kolem nás. A takto proběhlo slavnostní vyhlášení.
ModulČlánky
8084
0
27. 12. 2012
Poslední čtveřice vybraných programů z nabídky příkladů dobré praxe představených v rámci odbornostních setkání Průběžného vzdělávání projektu Klíče pro život.
ModulČlánky
9537
0
13. 12. 2012
Představujeme poslední - a nejkomplexnější - publikační výstup funkčního vzdělávání z projektu Klíče pro život: Pedagog = manažer?
ModulČlánky
11694
1
03. 12. 2012
Článek přináší fakta o reálném postavení dětí z rodin, které lze u nás označit jako společensky, ekonomicky či kulturně hendikepované. A naznačuje možnosti, jak jim účinně pomoci.
ModulČlánky
9189
0
25. 11. 2012
Rozhovor s Janem Burdou o těch, kteří pracují s dětmi a mládeží, o funkčním studiu a standardizaci projektu Klíče proživot i o samotných dětech. 
ModulČlánky
7877
0
01. 11. 2012
Pod tímto provokativním názvem se konala jedna z hlavních panelových diskusí Fora 2000. A my jsme byli u toho.
ModulČlánky
8000
0
31. 10. 2012
Dvojici článků, kterými jsme uzavřeli první etapu aktivity Standardizace organizací neformálního vzdělávání projektu NIDM Klíče pro život završenou vytvořením OLINY - interaktivniího nástroje pro sebehodnocení institucí i jednotlivců - doplňujeme ohlédnutím na cestu, která k němu vedla, očima těch, jichž se podstatně týká.
ModulČlánky
7070
0
31. 10. 2012
Jednou z oblastí, která se rozvíjí v rámci projektu Klíče pro život, je „zdravé klima v neformálním vzdělávání“. Zásadním úkolem je tu integrace dětí z lokalit ohrožených sociálním vyloučením.
ModulČlánky
5663
0
31. 10. 2012
Rozhovor s redaktorkou časopisu Parlamenťák o její cestě dětskými a studentskými parlamenty i o tom, jak dnes působí Národní parlament dětí a mládeže.
ModulČlánky
8064
0
30. 10. 2012
Druhý díl seriálu o Funkčním studiu, které představuje jednu z nejžádanějších forem vzdělávání řídících pracovníků institucí, které se věnují dětem a mládeži.
ModulČlánky
7700
0
30. 10. 2012
Následující článek je příspěvkem k mediální výchově, která představuje dnes významnou výzvu jak pro formální, tak pro neformální vzdělávání.
ModulČlánky
9101
0
28. 10. 2012
V rámci projektu Klíče pro život představovalo manažerské vzdělávání pracovníků SVČ, školních družin a klubů i NNO pracujících s děmi a mládeží jednu z nejžádanějších aktivit. V dnes započatém seriálu dostanou slovo ti, kteří s funkčním studiem byli zvlášť těsně spjati.
ModulČlánky
7369
0
27. 10. 2012
Článek seznamuje s implementační příručkou k systému hodnocení kvality organizací neformálního vzdělávání a výchovy - OLINĚ - který byl vyvinut v rámci aktivity Standardizace organizací neformálního vzdělávání  projektu NIDM Klíče pro život.
ModulČlánky
4761
0
04. 06. 2012
 Zanedlouho vyjde v rámci projektu Klíče pro život stostránková přehledná publikace o rozsáhlém výzkumu Hodnotové orienace dětí 6 až 15 let nazvaná Děti v ringu dnešního světa. V tomto článku je stručný souhrn hlavních výsledků.
ModulČlánky
4934
0
04. 06. 2012
Třetí část miniseriálu o vlivu socio-ekonomického postavení rodičů a jejich vzdělání na hodnotový svět dětí, jak jej prokázal výzkum NIDM v rámci projektu Klíče pro život.
ModulČlánky
8588
0
01. 05. 2012
Pokračování prezentace výsledků toho, jak podle výzkumu Hodnotové orientace dětí 6 až 15 let uskutečněného v rámci projektu Klíče pro život ovlivňují vzdělání rodičů a jejich socio-ekonomický status vztah dětí ke škole a jejich volný čas.
ModulČlánky
6766
0
29. 04. 2012
O velkém výzkumu "Hodnotové orientace dětí ve věku 9 až 15" uskutečněném v rámci projektu Klíče pro život jsme už průběžně referovali v řadě článků. Tentokrát se zaměříme na vliv vzdělání a ekonomického postavení rodičů.
ModulČlánky
5053
0
10. 04. 2012
Seznámení s metodickou publikací o různých možnostech a cestách k začleňování menšin do života největšího výchovného hnutí na světě. Zajímavá inspirace i v rámci aktivity Inkulze dětí se speciálními vzdělávacími potřebami projektu Klíče pro život.
ModulČlánky
6441
4
30. 03. 2012
Mediální výchova je jednou z aktivit projektu NIDM Klíče pro život. Následující článek zasazuje problematiku mediální výchovy do širšího antropologického rámce.
ModulČlánky
5557
0
23. 02. 2012
Jak vypadá skutečný český rasismus? Můžeme se mu bránit a pokud ano - jak? Co k tomu nabízí projekt Klíče pro život? 
ModulČlánky
4783
0
01. 02. 2012
V článku přinášíme pohled na různé způsoby i roviny účasti mladých lidí na utváření veřejné sféry - tedy participace - jak u nás, tak na Slovensku a v Moldavii. A k tomu jeden konkrétní příklad toho, že i takový "úvod do participace" může být docela zábavný.
ModulČlánky
5496
2
31. 12. 2011
Jedna ze sedmi oblastí projektu NIDM Klíče pro život se zanedlouho uzavře. Co ve skutečnosti přinesla a kde se o tom lze dozvědět víc?
ModulČlánky
7273
0
13. 12. 2011
Autoři v tomto souhrnném článku vycházejí ze dvou nedávných výzkumů, které se týkaly postojů dětí a mladých lidí k oblasti duchovního života (jeden z nich byl proveden v rámci projektu Klíče pro život) - a ukazují, že skutečnost je tu mnohem pestřejší, než ji běžně prazentují média.
ModulČlánky
4211
0
30. 11. 2011
Jednou z důležitých aktivit projektu Klíče pro život jsou vzdělávací aktivity v tzv. průřezových tématech. A právě o kurzech výchovy k dobrovolnictví, ale i dobrovolnictví vůbec, vám přinášíme následující rozhovor.
ModulČlánky
3799
0
27. 10. 2011
NIDM je dlouhodobým poskytovatelem vzdělávání těch, kteří se věnují dětem a mládeži. V rámci projektu Klíče pro život a nyní i projektu PERUN se nabízí zájemcům široká paleta vzdělávacích aktivit, které přehledně mapuje tento článek.
ModulČlánky
4412
0
19. 09. 2011
Následující článek přináší rozhovor s absolventem 1. ročníku Funkčního vzdělávání probíhajícího v rámci projektu Klíče pro život - tedy vzdělávání pro manažery NNO a školských zařízení pro děti a mládež.
ModulČlánky
6741
0
06. 09. 2011
O tom, jak současná česká mládež přistupuje k dění ve veřejném postoru, jak se v něm sama angažuje, případně proč se neangažuje, také  co si myslí o politicích i odkud čerpá své informace (s využitím výzkumů projektu Klíče pro život).
ModulČlánky
03. 08. 2015
Díky. Velmi zajímavé
ModulČlánky
24. 12. 2013
Doufám, že se tu časem ocitne i to, co Vladimír Kořen říkal účastníkům vyhášení vítězných týmů v Národním technickém muzeu :-)
ModulČlánky
24. 07. 2013
Zdeněk SotolářKaždý výrok dává správný smysl jen v kontextu, v jakém byl vysloven (tedy pokud vůbec nějaký smysl má ;-))Vy vyrhnete z mé odpovědi někomu jinému kus věty a začněte s tím polemizovat. To je těžké.Jaroslav Matějka se zabýval tím, že i naši tradiční sousedi, nejen exotičtí přistěhovalci, pro nás též představují z hlediska multikulturního soužití úkol. Což je fakt, který se dobře ukazuje například v debatách o první republice, Mnichovu, válce a následném vyhnání německy mluvícího obyvatelstva. A dnes třeba ve sporech o Temelín.A Vy máte hned potřebu zabývat se tím, že by se ONI měli učit porozumět nám. No jistě - je to i v jejich zájmu. Ale tohle jsme vůbec neřešili. Já na rozdíl od Vás nemám potřebu pořád úkolovat "cizince". Ne, že bych byl celý nadšený z toho, jak se kolikrát chovají, občas mě docela štvou, ale nevidím, jak se tím, že poukazuji na to, co by "oni měli dělat", byť jen o milimetr zlepší situace. Já hledám spojence mezi našinci, ne soupeře "na druhé straně" :-)
ModulČlánky
22. 07. 2013
Jaroslavu MatějkoviAno, ten kurz je metodický - protože je věnovaný lidem, kteří se zabývají výchovou dětí a mládeže v neziskových organizacích a školských zařízeních. A máte samozřejmě pravdu, že víc než úvod do problematiky pro ty, kteří se jí vůbec chtějí zabývat, se v tomto rozsahu ani nedá stihnout.Myslím, že nejcennější z toho, co je v článku, je pasáž z rozhovoru s Jiřím Ježkem o tom, že multikulturní výchova je v prvé řadě "cestou k sobě", cestou hledání vlastní kulturní identity. Ten, kdo sám nemá jasno, jak to s ním ve skutečnosti je, sotva bude na jinakost druhých reagovat jinak než nejistotou, strachem a často agresí. Tohle jsou známé principy například z mezináboženského dialogu. Ten můžou úspěšně vést jen ti, kteří jsou ochotní svěřit se vládě Pravdy, protože se neobávají o své chatrné základy.A samozřejmě, že i Němci, Rakušané i Slováci jsou pro nás "cizinci", kterým se musíme učit rozumět. Na Slovácích to bylo vidět v době, kdy se rozpadalo Československo. Zdeňku SotolářoviKurz multikulturní výchovy (stejně jako podobné kurzy, které chystáme vzápětí), je určený vedoucím, vychovatelům a pedagogům. To odpovídá poslání Národního institutu dětí a mládeže jako odborné insitutce pro vzdělávání a podporu těch, kteří se zabývají výchovou dětí a mládeže.Článek se - celkem logicky - neobrací na příslušníky menšin, neboť portál rvp.cz v drtivé většině má jiné čtenáře: příslušníky většinové společnosti, kteří se zajímají o to, jak zlepšit vzdělávní a výchovu. A člověk, pokud chce něco zlepšit, tak zpravidla může něco opravdu zlepšovat na své vlastní straně. ;-)Multikulturní výchova menšin - to je jistě velmi potřebný a současně velmi ambiciózní záměr. A to samozřejmě nejde jen o Romy, ale i Vietnamce, Číňany, Ukrajince, Bělorusy, Poláky, Slováky .... Akorát by se tohoto kolosálního úkolu měl zhostit ten, kdo má na to potřebný počet lidí i financí. To NIDM se svými 5 lidmi v této oblasti, a několika desítkamí tisíc Kč pro tyto kurzy, rozhodně není. My mu rádi k tomu poskytneme své zkušenosti a poznatky.
ModulČlánky
21. 07. 2013
Co je "laciného" na skutečnosti, že tu Romové jsou s námi už řadu století, nevím, To je prostě fakt. Smutný v tom, že tu nikdy nebyli skutečně doma, ale jen "doma" v uvozovkách.Ta řada století se podepsala na obou stranách vytvořením řady stereotypů, které působí zpravidla jako těžko překonatelné bariéry.Víc než ona "řada století" mně ovšem dělá starost to, že se situace romské komuity u nás za posledních 24 let ještě dál zhoršila - a to jak z hlediska toho, jak na ně většinová společnost nahlíží, tak toho, jak jsou vůbec schopní v poměrech českého kapitalismu existovat. Můžeme si sice vykládat, že si to způsobují sami svou nepřizpůsoboviostí, ale to nám moc nepomůže k vyřešení narůstajícího napětí, na jehož eskalaci doplatíme všichni a proti němuž se zatím nic účinného nepodniká.
ModulČlánky
20. 07. 2013
Tak to zachránili skauti :-)
ModulČlánky
01. 07. 2013
Studium je to kvalitní, což o to, ale jsem opravdu zvědavý, jestli se najde aspoň těch deset zájemců, aby se nakonec ten kurs uskutečnil.
ModulČlánky
09. 11. 2012
Vážená paní kolegyně, Vaše připomínka je samozřejmě zcela na místě. Zahlcení dětí mimoškolními aktivitami má podle našich zjištění tři zdroje:    1) V článku zdůrazněnou nepřiměřenou ambicióznost rodičů    2) Vámi uvedenou obavu rodičů, kteří nezvládají se dětem věnovat z časových důvodů (jedná se zejména o matky, které se o děti starají bez podpory jejich otců)    3) Přesvědčení rodičů, že se jejich dětem budou věnovat "odborníci" kvalitněji, než jak by to dokázali oni sami.      Podle zde již několikrát uváděného výzkumu Hodnotové orientace dětí od 6 do 15 let uskutečněného v rámci projektu Klíče pro život (NIDM) se celých 14 % dětí (což je víc než 20 tisíc dětí v této věkové skupině) účastní týdně více než tří mimoškolních aktivit - viz
ModulČlánky
02. 10. 2012
       No vida. Tak už víme, co Vás, pane Kocourku, děsí. Protekce jakéhokoli druhu - to samozřejmě je průšvih vždycky. Ale spojovat zrovna tohle s uznáváním neformálního vzdělávání jen potvrzuje, že pořád zaměňujete svoji představu za skutečnost, která se pod tím rodí. Zkusím to tedy ještě jednou.        Co se týče samotné skutečnosti uznávání neformálního vzdělávání, pak jde o trojí rovinu:       1) Uznávání ze strany společnosti: Jde o posun ve veřejném mínění, který bude odrážet skutečnost, že skrze výchovné a vzdělávací možnost v mimoškolním prostředí si člověk může osvojit (a zpravidla i osvojuje) důležité kompetene pro život i svou profesní dráhu (napřílad pro týmovou spolupráci) mnohdy lépe, než během školního vzdělávání. To je v prvé řadě důležité pro rodiče, aby prozíravěji pomáhali svým dětem pracovat s časem mimo pobyt ve škole, vybírali jim vhodnou kombinaci mimoškolních aktivit jak s ohledem na dispozici dítěte, tak na to, co zejména z dlouhodobého hlediska mohou dítěti přinést (například vyvarovat se jednostranné preferenci výkonově zaměřených mimoškolních ativit na úkor těch, které rozvíjejí celou osobnost dítěte). Myslím, že proti téhle rovině uznávání (která mně, upřímně řečeno, leží nejvíc na srdci) může sotva kdo rozumný protestovat.        2) Uznávání ze strany zaměstnavatelů: Tady jde o posun v kultuře zaměstnávání, kdy zaměstnavatelé dokáží ocenit kompetence, které člověk získal absolvováním jiných výchovně vzdělávacích aktivit, než jsou základní, střední a vysoká škola (případně na ní navazující studium). Pro některé zaměstnavatele je to už docela běžné, pro některé nepředstavitelné - a pro většinu z nich oblast zatím ne zcela probádaných možností, kde vidí různé druhy překážek (viz graf na konci článku - to ukázala i ona Analýza, na niž odkazuje článek i jeho autorka v diskusním příspěvku). Ve skutečnosti si ale skoro vždycky zaměstnavatelé k ověřitelným formálně získaným předpokladům uchazače přidavají svoje další kritéria, která jsou více či méně ovlivněna jejich zkušeností i prostředím, v jakém působí (například v našich poměrech je typické přeceňování "flexibility" mladých pracovníků nebo jazykových dovedností - na úkor jiných kompetencí, mnohdy důležitějších - například schopnosti loajality). V předchozím jsem uvedl, že tím, co ve společnostech s poněkud jinou kulturou zaměstnávání berou zamětnavatelé v potaz, může být (kromě absolvování prestižních škol) i absolvování toho, co se nazývá neformální vzdělávání (konkrétně šlo o členství v BSA). O tom, že v praxi tu dochází k řadě všelijakých protekčně ovlivněných rozhodnutí, lze sotva pochybovat. Ale vůbec nevidím, proč by zrovna neformální vzdělávání mělo být tím hlavním postrachem - zvlášť v našich poměrech, kde "provázanosti" a "zavázanosti" různého druhu fungují přece na úplně jiných základech.        3) Zákonné uznávání: Tedy přístup, kde jsou stanoveny jasné požadavky, jejichž splnění je nutnou, ale i postačující podmínkou. A nepátrá se po tom, jakou cestou se ten který uchazeč dobral k tomu, že tuto podmínky splňuje. Čili to, co už v některých obastech fuguje docela dobře - viz příklad se státními jazykovými zkouškami, nebo se rozvíjí ve mnou odkazované Národní soustavě kvalifikací. To, že ani tady nejde zase o nějakou naprostou novinku, je vidět i z toho, že vždycky aspoň u určitých profesí existovala možnost nahradit některé požadavky na formální vzdělání praxí. Jistě, že i tady je určitý prostor ke korupčnímu jednání - ale o nic větší, než u standardního postupu vzdělávání formálního:-právě případ plzeňských práv budiž exemplární ukázkou (obávám se, že ne tak ojedinělou). Rozhodně tu není ale nic zvláštního, co by mělo člověka děsit.        Co se týče vzdělávacího systému v USA, tak jak na základě referencí svého bratrance, který s rodinou emigroval do USA v roce 1984, tak na základě výsledků řady výzkumů (v poslední době hlavně PISA) nadšení nad tímto systémem nesdílím. Jednak proto, že skutečně preferuje bohaté (a to pokládám za naprosto nepřijatelné), tak proto, že nevede v celku populace k příliš dobrým výsledkům. Kromě skutečně špičových škol je v USA většina škol sotva průměrných. Toho jsou si vědomi sami Američané a hledají už delší dobu cestu jak z toho.        Bořivoji Brdičkovi děkuji poučenou poznámku i za nabídnutí inspirativních odkazů (kromě poděkování za zprostřekovávání spousty jedinečných informací v řadě jinch článků).        Osobní příklad, který tu uvádí Jana Petrů, je právě důvodem k tomu, aby byly hledány cesty, jak neztrácet právě ty lidi, kteří jsou pro výchovné a vzdělávací poslání vybaveni prakticky vším, až na to povinné formální vzdělávání. Ztráta takového člověka je nejen jeho osobní tragédie, ale škoda nás všech. 
ModulČlánky
29. 09. 2012
     Vidím, že E. Kocourka tématika uznávání nefrománího vzdělávání zaujala ;-)     Škoda, že si dosud neosvojil to, co je obsahem termínu neformální vzdělávání (ačkoliv je to v článku docela jasně uvedeno, já jsem mu to  podrobněji popsal v předchozím svém komentáři a ještě jsem mu poskytl odkaz na původní zdroj - Koncepci státní podpory dětí a mládeže 2007 až 2013 - kde je termín definován).  Místo toho polemizuje se svou vlastní předstaou o tom, co je to neformální vzdělávání.      Takže postupně.        1) V některých zemích s tradicí nepřeušenou komunistickým experimntem - příkladně USA nebo Velká Británie - je absolvovní některých prestižních universit (například Oxford nebo Cambridge), podobně jako členství v některých organizacích (uvedl jsem BSA) významnou výhodou pro přijímání na určité pracovní pozice. Patří to k uznávané společenské kultuře. To se ví všeobecně - a nejspíš to ví i E. Kocourek. To může být příklad neformálního (ale velmi funkčního) uznávání neformálního vzdělávání zaměstnavateli. Pořád ovšem nevidím, jak odtud vede cesta k připadu plzeňských práv, kde šlo o masivní selhání v oblasti formálního vzdělávání        2) "Osobně však dávám přednost JASNĚ formulovaným kvalifikačním požadavkům, obsahujícím výhradně odkazy na FORMÁLNÍ vzdělávání."   O tom, že požadavky na přiznání kvalifikace, musejí být jasné a dobře ověřitelné, jistě není pochyb. Ale k tomu, aby byly výhradně spojené s formálním (tedy školním) vzděláváním, žádný důvod není. A sám E. Kocourek tuto "výhradnost" si vyvrátil odkazem na státní zkoušky z jazyků. O to totiž přesně jde. A vypadá to, že jen jeho neochota používat pojmy (neformální vzdělávání) tak, aby se domluvil s ostatními, mu překáží, aby to viděl.        3) "Jak by konkrétně probíhalo ono "formální uznávání" kompetencí osvojených v rámci neformálního vzdělávání jsem se stále NEDOZVĚDĚL."  Jak to probíhá v případě státních jazykových zkoušek, nejspíš ví E. Kocourek sám dobře, neboť to právě uvedl jako výborný "protipříklad" lpění na tom, že výhradně musí být podmínky vázány na formální vzdělávání. Také se nejspíš nepodíval na příslušné stránky, na něž jsem odkazoval v souvislosti s Národní soustavou kvalifikací. Tam je i část Často kladené dotazy, kde celkem podrobně odpovídají ti, kteří do problematiky vidí ještě mnohem lépe než v tuto chvíli já.        Já jen vím, že takové uznávání v konkrétním případě vždy závisí na oboru, o který se jedná. Nás, jako pedagogy spojené s neformálním vzděláváním a výchovou, zajímají ty činnosti a profese, kde se dosud například požaduje absolvování nějaké pedagogické školy nebo pedagogického zaměření (na VŠ). A přitom nejen my víme, že mnohaletá činnost v pozici vedoucího oddílu zpravidla člověka vybaví daleko spíš těmi skutečně potřebnými pedagogickými kompetenemi, než absolvování nějakého formálního vzdělávání. A že přiměřené uznávání v této oblasti jistě nebude formou nějaké "ústní zkoušky" ;-)
ModulČlánky
18. 09. 2012
     Tohle je skutečně bezvadný článek.     Pokud jako vychovatelé nedokážeme ty, kteří nám věří a které máme doprovázet k dospělosti, pozvbudit k podobnému jednání, pak skutečně nevím, k čemu jim naše pomoc je.      Chápu, že pro učitele ve škole to nemusí být tak jednoznačné, jako pro mě, když mým "terénem" je neformální výchova ;-)
ModulČlánky
18. 09. 2012
         Kloudná debata vyžaduje v prvé řadě užívání společné terminologie včetně společného chápní použitých termínů. Takže především jde o termín neformální vzdělávání. V českých poměrech jde sice o termín ještě relativně mladý (jako oficiální a závazný termín byl do našeho prostředí uveden Koncepcí státní podpory dětí a mládeže na období 2007 až 2013), ale co se obsahu týče, je to v podstatě naše stará známá mimoškolní výchova a vzdělávání. Tedy to, co u nás má skutečně letitou tradici sahající až do předminulého století (spolková činnost). To, proč se termín "mimoškolní výchova" neudržel, není dáno jen módními trendy a snahou zavést v EU nějakou jednotnou terminologii (v tomto bodě zatím ne příliš úspěšnou), nýbrž i faktickým rozvojem této oblasti: nemálo těchto aktivit totiž probíhá ve škole (školní kluby, školní družiny, kroužky, někdy ve škole sídlí i středisko volného času). Doufám, že je z toho ovšem patrné, že z neformálního vzdělávání se formální stát nemůže hned z několika důvodů: - účast v neformálním vzdělávání je vždy dobrovolná, na rozdíl od fomálního, které je (až na výjimky) povinné, či povinností se ve vyšším vzdělávání stane, pokud se člověk na něj přihlásí.- neformální výchovu a vzdělání zajišťují vedoucí, či pedagogičtí pracovníci, nezřídka dobrovolnící, na rozdíl od učitelů ve formálním vzdělávání.- pro neformální výchovu a vzdělávání je typické, že probíhá v daleko partnerštějším vztahu mezi dětmi a dospělými; tomu odpovídají i zvolené výchovné metody a k osvojování si kompetencí (včetně znalostí a dovedností) dochází větišnou "mimochodem" skrze hry a podobné programy.      I když se tedy v poslední době v rámci formálního vzdělávání - zejména u tvůrčích učitelů - uplatňují i některé postupy z oblasti neformálního vzdělávání a výchovy (zejména v osobnostně-sociální výchově), jde o dvě komplementární a nezaměnitelně důležité oblasti rozvoje člověka.       Jak by konkrétně probíhalo ono "formální uznávání" kompetencí osvojených v rámci neformálního vzdělávání, je předmětem debat a návrhů, ale v zásadě už jsou známé a částečně i prověřené možné způsoby - u nás například v rámci Národní soustavy kvalifikací. Jsou stanovené cílové požadavky (kompetence) a je určený zůsob jejich ověření. V oblasti mezinárodních výměn mládeže funguje jako jedna možná konkrétní realizace už dost dlouho Europass.       Co se týče údajného "matení pojmů", pak spíš jde o nepochopení toho, co se v článku skutečně píše. Neformání vzdělávání je proces, ve kterém jsou zapojeny děti, dospívající i dospělí (například jako vedoucí, nebo řídící pracovníci neziskových orgnizací). A všichni z toho získávají kompetence, které by si jinde možná neosvojili, nebo ne v té kvalitě či rozsahu. A všem se to může hodit (a leckdys také hodí) i pro uplatnění v zaměstnání (u dětí pochopitelně v budoucím). O uznání této skutečnosti se jedná především. V USA bylo celkem typické, že pro zastávání některých pozic bylo mimořádně cenným vkladem, když se dotyčný uchazeč mohl prokázat členstvím v BSA - tedy skautské chlapecké americké organizaci. První kosmonaut na Měsíci, nedávno zesnulý Neil Armstrong, byl nositelem nejvyššího skautského vyznamenání Orlí skaut.        Narážka na plzeňská práva je ovšm jakýsi podivný úkrok, který s tématem vůbec nesouvisí. Soukromě by mě ovšem zajímalo, jak vůbec E. Kocourek na tu myšlenku přišel ;-) 
ModulČlánky
01. 09. 2012
      Jo, tohle se opravdu pionýrům povedlo: univerzálně použitelné, na jednom místě a neunaví ani neodradí to začínajícího vedoucího. Přesto mi to nedá, abych neupozornil na další materiál, který se tématu paticipace a toho, jak k ní opravdu účinně vést děti, týká.       Významným příspěvkem k tomu, jak děti systematicky připravovat k účasti na veřejném životě, je pojetí, které před několika lety představili čeští skauti v rámci svého nového výchovného programu: Dnešní svět je totiž propojený, rychle se proměňuje a přináší nám možnosti i rizika, o jakých se nám dřív ani nesnilo. A řada lidí dneska nechce anebo nedokáže ty možnosti využít a týkají se jich pak vlastně jen ta rizika. A tak na ten nárůst propojenosti a nestability zareagovali tak, jak jsme slyšeli – rezignovali a v podstatě přestali být schopni řídit svůj vlastní život a svoje okolí. A jiní odpověděli na proměnlivost tím, že si vybudovali hradby z předsudků a umělých jistot, které žádnou změnu nechtějí pustit, a záměrně se vydělují ze společnosti s přesvědčením, že je špatná a jen oni mají pravdu. Takže pokud v oddíle nechceme vychovávat ňoumy nebo fanatiky, a to asi nechceme, musíme vést děti k tomu, aby světu, jaký dnes je, alespoň v základu rozuměly a dokázaly využít ty příležitosti a předcházet těm hrozbám. A taky aby věřily sobě i svým blízkým a vzájemně si tak pomáhaly se v tom světě vyznat a uplatnit.       Tato citace je z úvodu publikace Svět okolo nás, která poskytuje ohromné množství konkrétních podnětů, jak s dětí v oddílech vychovávat skutečné demokraty. Zájemci si ji mohou stáhnout kompletně zde.
ModulČlánky
30. 06. 2012
Díky za tip :-)Tohle je skutečně podařený projekt.
ModulČlánky
12. 06. 2012
Ahá :-)Čtenář si tam může za transcendentní zdroj naděje, smyslu života i dějin dosadit "cokoliv", co může opravdu poskytovat naději, smysl života a smysl dějin.Jsou tu jednak historicky prověřené nabídky, z nichž nejlépe znám tu, která je založena na biblickém svědctví - tedy žido-křesťanskou. V našich poměrech se jí sice dost opovrhuje, ale celosvětově je to pořád nejsilnější trancendentně zakotvená orientace poskytující naději, smysl života i smysl dějin (podrobněji viz například Pierre Teilhard de Chardin Chuť žít). Dostatečně kvalitní je jistě i nabídka muslimská, kde zvláště v súfistické verzi není rozhodně hrozbou (za jakou běžně dnes Evropané pokládají paušálně veškerý islám), nýbrž inspirativní duchovní orientací. Totéž mohu říci o bhaktijoze, kterou u nás nejlépe představil Tabíndranáth Thákur (v Gítáňdžalí). Jinou, nicméně rovněž nosnou, možností je nějaká verze buddhismu, u nás nejvýrazněji představovaného dalajlámou.Kromě těcho tadičních spirituálních cest v náboženském hávu jsou jistě možné (nebo aspoň myslitelné) cesty nenáboženské, které přesto mohou být oporou naděje a smyslu. Osobně si myslím, že v našich poměrech může být zdrojem takové cesty skauting (pokud se vážně berou jeho tři pricipy). Také na širší použití může aspirovat spiritualita vycházející z Rudolfa Steinera, kterou u nás reprezentují waldorfské školy. V individuálním případě jsou jistě možné další, méně běžné cesty. Já jsem uvedl jen ty, které znám buď velmi dobře, nebo aspoň dobře, a vím, že mohou člověku opravdu pomoct k naději a pochopení i nalezení smyslu vlastního života i smyslu dějin světa.
ModulČlánky
06. 06. 2012
Zdeněk Sotolář správně konstatuje, že  "mít zdroj naděje, otázka smyslu života a smyslu dějin" rozhodně není ani předmětem, ani cílem mediální výchovy. Článek hovoří o předpokladech - nikoliv obsahu - mediální výchovy. Tedy o tom, co se zpravidla v mediální výchově neprobírá, ale bez čeho padá větišna toho, oč mediální výchova usiluje, do temné díry. Smyslem článku je poukázat na to, že bez dobře ukotveného rámce celku výchovy - včetně onoho transcendentního zdroje naděje, smyslu života i dějin - nepřinese sebelépe myšlená i vymyšlená mediální výchova (ale stejně tak třeba výchova k občanství nebo dokonce etická výchova) skutečné plody k žádoucí změně postojů a jednání. Každá skutečná změna lidského jednání musí vyrůst zevnitř. A to myslím není nijak rozplizlé vyústění ;-)
ModulČlánky
05. 06. 2012
Velmi zajímavé. Díky.
ModulČlánky
29. 02. 2012
Vidím, že Vám, pane magistře, nedává téma spát :-)Výběr skupin pro výzkumné šetření "Multikulturalita v zájmovém a neformálním vzdělávání", které pro NIDM realizovala GAC spol. s r. o., vycházel z toho, aby šlo jednak o různé typy kulturní odlišnosti, jednak aby bylo k dispozici dostatek dat, z nichž by bylo možno získat nějaká univerzálněji platná zjištění. Z toho hlediska trojice Romové - Vietnamci - Číňané je dobrá volba.POkud jde o Romy, kteří do Evropy postupně přicházeli mezi 13. až 16. stoletím, tak je faktem, že jsou tu sice s námi už řadu století, ale jsou tu dosud  jako cizinci.Z věty, že co se týče Romů, "specifické pozornosti je příliš a jen zatěžuje a komplikuje řešení problému integrace", nedokážu odvodit, co máte na mysli.Ve vlastním článku referujeme o výsledku výzkumů, nikoliv o vlastních nápadech.Že uskutečnění nějaké rozumné integrace Romů do naší společnosti je kolosální problém, to myslím vidí každý, kde se o situaci v této oblasti zajímá. Kromě zkušeností, které mi na základě dlouholetého působení mezi romskou komunitou zprostředkovává syn (kromě již zmíněného vedení romského oddílu  pracoval pět let ve společnosti Člověk v tísni jako asistent pro podporu zaměstnávání Romů), jsou pro mě dost směrodatné ty skutečnosti, o nichž v seriálu věnovnému Romům hovoří P. Jiří Rous z Brna, který tam má už dvacet let velmi konkrétní výsledky. Ten seriál je celý k dispozici tady.
ModulČlánky
16. 02. 2012
1) Do jakých oddílů a kroužků?Předpokládám, že nemusím vysvětlovat, co jsou to oddíly a kroužky. Míněny jsou takové základní jednotky sdružení dětí a mládeže (oddíly) či školských zařízení pro zájmové vzdělávání (kroužky), které nejsou speciálně zaměřené na děti té které specifické skupiny. Nejde tedy například o samostatný romský oddíl (jaký 12 let pomáhal vést můj starší syn na Kladně), nýbrž o přijímání romských dětí do "normálního oddílu". Nebo o zapojení děvčete s downovým syndromem mezi ostatní děti bez tohoto postižení (jak se dělo například ve skautském oddílu, který pomáhala vést moje dcera). 2) Proč by se do nich měly děti začleňovat?Kromě toho, že - jak už jsem uvedl výše a je to i v samotném článku - se integrace dětí s různými handicapy pokládá v rámci evropského kulturního prostoru za důležitou strategickou prioritu, mohu z vlastní zkušenosti uvést, jak (minimálně v některých případech) je taková integrace pro takové děti (či mladé lidi) blahodárná, a to nejen pro ně samotné, ale i pro okolí. Jako instruktor skautského vzdělávacího střediska Gemini jsem například zažil, jak značně náročnou instruktorskou lesní školu absolvovala prakticky nevidomá mladá žena, která i nadále působí jako velmi schopná instruktorka na vzdělávacích akcích Junáka. Současně jsem viděl případ, kdy z jiného oddílu "vypadlo" děvče s celiakií (bezlepkovou dietou), protože po změně vedoucích se mezi těmi novými nenašel nikdo, kdo by měl odvahu si jí vzít na tábor. Přitom šlo o děvče, které bylo velice vděčné za to, že může do oddílu docházet, a zjevně na ní život v oddílu působil blahodárně.Myslím, že podobnou zkušenost mohou doložit i jiní lidé z oblasti neformálního vzdělávání a výchovy. 3) Odpovídá na tyto otázky průzkum?Jak je v článku i následně v mé první reakci uvedeno, jednalo se o tři výzkumná šetření, přičemž každé bylo orientována na jinou skupinu respondentů. U děti s fyzickými handicapy šlo o jejich rodiče. Z jejich názorů a přání je vidět, že existuje nezanedbatalná skupina takových rodičů, kteří o integraci svých dětí mezi děti "normální" stojí. U dětí z národnostních či spociálních minorit se výzkum zaměřil na poskytovatele mimoškolní výchovy a na specifická pracoviště či neziskové organizace, které se těmto skupinám obyvatel věnují. V tomto případě tedy nelze ze samotného výzkumu získat odpověď na otázku, proč by se děti z těchto skupin měly integrovat mezi děti většinové; v rámci celoevropské debaty o dalším směřování mulitkulturality je však minimálně zřejmé, že bez určité míry integrace (k níž kromě školní docházky může právě významně napomoci i vzdělávání neformální) se dál nepohneme. Pro třetí skupinu - děti ohrožené sociálním vyloučením - byli respondenty pracovníci nízkoprahových zařízení a streetworkeři.Z článku je ovšem jasné, že výzkum byl primárně zaměřený na jiné otázky, než na ty dvě, jež jsou svrchu uvedené: na to, jak fakticky integrace probíhá, proč ve skutečnosti probíhá jen vzácně - a co by se muselo změnit, aby se dařila víc.  
ModulČlánky
14. 02. 2012
1) Článek je v podstatě stručnou referencí o třech výzkumech, které byly v rámnci projektu NIDM Klíče pro život zaměřené na speciální skupiny dětí. Ten, koho by to zajímalo víc, si může přečíst jednak populární výtahy z těch výkumů, jednak samotné výzkumné zprávy. Souhrnně je ke dvěma výzkumům možno vše najít tady. Výzkumná zpráva týkající se situace dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí je zde, prezentace pak tady; na populárním výtahu právě pracujeme (měl by být hotov do konce měsíce). 2) Smysl celku je přece docela jasný - a přímo ho vyslovuje nadpis příspěvku: Ono se řekne integrace.Na papíře a v dokumentech, které jsme přijali buď na základě požadavků EU, nebo je "vymyslely" i naše instituce (na úrovni MŠMT či jiných článků státní správy), vypadá snaha po začlenění dětí s různými handicapy či "zvláštnostmi" docela logicky a humánně. V praxi se ale v žádné z uvedených skupiny opravdová integrace (natož inkluze) nedaří. A ten článek poukazuje v každé ze specifických skupin na tento fakt - i hlavní důvody, které jsou za tím.Podrobněji je všechno uvedeno ve výzkumných zprávách případně v populárních souhrnech, na které odkazuji výše (a o ně jistě je třeba uvedený článek doplnit).Řešení těchto závažných problémů se ovšem nepohne, dokud pro ně nebude společnost ochotná uvolnit patřičné lidské i finanční prostředky.
ModulČlánky
01. 01. 2012
Vážená paní kolegyně,kdybych o tom názvu mohl rozhodovat já, určitě bych Vám dal za pravdu. Jelikož jde v případě Informačních bodů pro mládež o termín, se kterým přišla státní Koncepce rozvoje informačního systému pro mládež z roku 2008 v kapitolce 5.4., nic s tím v dohledné době nenaděláme.
ModulBlogy
13. 08. 2011
Kompletní zpráva o výzkumu je zde. Z ní je též vidět, že výzkum je v kategorii dětí od 6 do 15 let plně reprezentativní (data sbírala Factum Invenio). Kromě toho kvantitativního výzkumu proběhlo ještě 12 skupin (focus groups), z nichž je rovněž řada velmi zajímavých (a kvantitativní výzkum potvrzujících i dokreslujících) výsledků. Z článku o tiskové konferenci, kde byl výzkum komplexně představen, je vidět, že ještě budou další výsledky - mimo jiné ze spolupráce NIDM s Centrem pro sociální a ekonomické strategie FSV UK.
ModulČlánky
02. 07. 2011
      Jsem rád, že Vás tohle téma zaujalo. Chystáme se postupně publikovat další výsledky z toho výzkumu. Některá dílčí zjištění jsme už tady na rvp.cz publikovali v dubnu a květnu.      To, že školni strachy mají navrch, je po mém soudu dáno zejména postoji rodičů: školní úspěch pokládá většina rodičů za rozhodující kritérium pro hodnocení vlastního dítěte. Proto i naprosté banality - například trojka či čtyřka z nějaké písemky - mají pro prožívání dětí tak velkou závažnost, ačkoliv z hlediska skutečných ohrožení i budoucnosti dětí vůbec takovou váhu nemají.        Kromě toho - a ten náš výzkum to potvrdil - nepokládá většina dětí učitele za příliš přátelské partnery. Většina dětí si myslí, že jim učitelé nedůvěřují, nemají na ně čas, nenaslouchají jim (viz graf). Škola je tedy významným stresujícím prostředím. Bohužel.    
ModulČlánky
12. 05. 2011
Rozhodně užitečný článek.Pokud by měl někdo zájem se na téma nuda podívat ještě z poněkud širší perspektivy, má možnost tady: http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=7372
ModulČlánky
01. 05. 2011
Tohle je skutečně skvělý materiál :-)
ModulČlánky
24. 04. 2011
Tohle je jednak skvělý článek - jak po stránce obsahu, tak i formy - jednak je to vůbec úžasná inspirace. Je to dokonalá ukázka prorůstání metod neformálního vzdělávání do formálního - což mě jako člena metodické skupiny pro nový skautský program a současně zástupce ředitele NIDM naplňuje nadšením :-)
ModulČlánky
06. 03. 2011
Bylo by možné tento zajímavý článek graficky "doopravit"? Zejména seznam v čási 3. kapitola je značně nepřehledný a navíc je v něm nějaký znak, který seznam ve střední části "rozhodil".
ModulČlánky
05. 03. 2011
Od té doby, co sem Miroslav Melichar vložil svůj komentářík za článek kolegy Radka Maci, jsem se opakovaně rozhodoval, zda mám na něj reagovat, nebo ne. A zatím jsem si vždycky nakonec řekl, že přece každému pozornému čtenáři musí být jasné, že Miroslav Melichar vůbec nereaguje na to, o čem člnek je, ale na své obavy, které souvisejí s něčm úplně jiným, než se vzdělávacím modulem vytvořeným v rámci projektu Klíče pro život. Nakonec jsem se tedy přece jen rozhodl zareagovat. Jednak proto, že Melicharovu reakci (navíc jedinou) pokládám vůči vzdělávacímu modulu i jeho autorům za krutě nespravedlivou, jednak proto, že bych byl zcela na Melichaově straně, kdyby skutečně hrozilo to, co on vyvodil ze zcela nevinného článku o vzdělávacím modulu. Kromě toho, že jsem zástupcem ředitele NIDM, jsem - a to mnohem déle - skautem, mimo jiné už přes deset let instruktorem vzdělávacího střediska Gemini a skoro stejně dlouho členem metodické skupiny pro nový výchovný systém Junáka. A v téhle roli si společně se svými kolegy už dáno klademe otázky typu: Dá se účinně sledovat, že to naše výchovné úsilí přináší nějaký jasně prokazetelný efekt? Pokud ano, jak? A dají se ty naše skvělé ideály, jež obsauje náš slib a zákon, vyjádřit prostřednictvím nějak "měřitelnch" výsledků? Jsme schopni jako instrutoři budoucích vůdců a vůdkyň oddílů absolventům našich kruzů jasně vysvětlit, co vlastně od nich očekáváme? A stejně tak u budoucích organizátorů vzdělávacích kurzů - podle jakých kritérí je budeme hodnotit, jestli jsou či nejsou úspěšnými absolventy našich instruktorských lesních škol? Tohle přece nejsou žádné samoúčelné či jen teoretické otázky. Jejich zodpovězení přímo souvisí se smyslem naší činnosti. Výsledkem našeho hledání bylo už před deseti lety rozhodnutí využít přístup (tehdy se prosazující v celé Evropě) postavený na klíčových kompetencích. V současné době je na něm vyvořena celá nová skautská stezka (zatím mnohem úspěšnější, než ta přechozí), stezka vlčat a svělušek, vzdělávací systém čekatelů, vůdců i instruktorů, pracujeme na systému vzdělávání a výchovy roverů a rangers. Samozřejmě, že je to jen nástroj - a každý násoj se dá používa dobře i špatně. Rozhodně ale samozné využívání tohoto nástroje ničím výcovné úsilí "nesvazuje", nevytváří žádný "centrálně řízený systém", není zdrojem "formálního řízení" skautských oddílů. Jak vždy v oblasti neformální výchovy a vzdělávání záleží především na samotných vedoucích, těch, kteří přímo s dětmi a dospívajícími pracují, kteří je dokáží nadcnout, inspirovat, být pro ně skutečnými vzory a staršími kamarády. A to nezmění žádný "vzdělávací modul" nebo "evaluační nástroj". ;-) Z reakce Miroslava Melichara ale mimo jiné vyplývá, jak veliké osvětové úsilí máme ještě před sebou - jako NIDM - abychom účinný nástroj sebehodnocení představili způsobem, který nebude vyvolávat zcela falešné obavy.