O PedF UK v Praze, kterou jsem absolvoval, smýšlím ve stejném duchu jako Vy. Vzpomínám s nesmírnou úctou na všechny profesory, docenty, doktory, odborné asistenty..., jsou skutečně kapacitami ve svých oborech. Co se týče didaktiky, bylo to velmi individuální - někdo se opíral o své zkušenosti z praxe, někdo pouze o teorii, kterou je možno si jednoduše nastudovat v příslušných doporučených publikacích. Nicméně již někdy kolem roku 2004, 2005, možná dřív, zazníval z řad studenstva kritický hlas žádající po oborových didakticích méně teorie a více praxe. Popravdě netuším, jaký je současný stav věci. Píšete, že u mnoha učitelů postrádáte ochotu zaplňovat mezery v jejich znalostech. Vzhledem k tomu, že máte za sebou, jak píšete prozatím 1 rok praxe, je to, se vší úctou, poměrně odvážný soud. Pokud jste takového dojmu nabyla, určitě se ptáte, proč tomu tak je, že do dalšího vzdělávání nevstupují... Jinak děti jsou ve výuce pasivní, protože jsou tak vedené. Sama jste během své praxe narazila na učitele, kteří navzdory reformě učí podle starých zaběhlých způsobů čili striktně frontálně. A jeden či dva nadšenci to v učitelském sboru nespasí. To je moje zkušenost. Důležité ale je, jak říká pan Brdička a jiní, nenechat se zlomit a jít si za svou vizí, pokud to jen trochu jde.
