To je právě ta kardinální otázka, kterou zde položila již paní Rambousková: Co se má (musí) současný žák naučit nazpaměť? Jaké je to nezbytné minimum v každém vyučovaném předmětu? Co je tím teoretickým základem, s nímž může žák v doprovodu pedagoga (lektora) bezpečně vyrazit na onu cestu "informační dálnicí" za dalším vzděláváním? Otázka určitě hodná odborné diskuse mezi oborovými didaktiky a učiteli z praxe.

Zde jsou dva odkazy k diskutované problematice výuky dějepisu, které shledávám inspirativními: Podle francouzských osnov má učitel dějepisu vysvětlovat smysl dějin (autor: Zuzana Loubet del Bayle), Výuka dějepisu podle návrhu alternativní verze vzdělávacího oboru Dějepis na Gymnáziu Hladnov v Ostravě (autoři: Martin Vonášek a Aleš Franc)

Ano, funkci učitele lze v tomto ohledu chápat jako "průvodce žáka po informační dálnicí" a zároveň garanta tolik potřebné "vyváženosti", o níž hovoříte.

Děkuji. Myslím, že komplikace jsem nezpůsobil :-). Kolegyně i kolegové, jak se každý den na fóru přesvědčuji, jsou velmi hloubaví a určitě přijdou s novými postřehy a myšlenkami. Je to jen otázka času.