Avatar
Mgr. Milan Polák Ph.D.

Poslední přihlášení 02. 10. 2017

O uživateli
Specializace: teorie vyučování českého jazyka Absolvent Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (ČJ - HV). Člen katedry od r. 1992, předtím 13 let na ZŠ. Orientuje se na výuku teorie vyučování českého jazyka. Zameřuje se na současné pojetí vyučování CJ na základních školách, možnosti jeho inovace a osobnost učitele českého jazyka (výzkumy syndromu vyhoření aj.). Je schválen jako posuzovatel nových učebnic českého jazyka (MŠMT). Absolvoval kurzy Podporujeme aktivní učení a samostatné myšlení žáku I a II (Reading and weiting for critical thinking). Organizuje a řídí pedagogickou praxi budoucích ceštinářu na základních školách. Je spolurešitelem úspešně obhájených grantových úkolu věnovaných hledání alternativních vyučovacích metod. V roce 2000 obhájil titul Ph.D. (Disertační práci na téma Učitel českého jazyka v podmínkách současné základní školy).
Společenská role
Pedagog
Název školy/instituce
Pedagogická fakulta UP v Olomouci
Stupeň vzdělávání
Vysokoškolské
ModulČlánky
7384
0
16. 12. 2011
Autor se zaměřuje na danou oblast v širších souvislostech. Nejprve uvádí příklady na využití názvů hub v mluvnici a dále náměty pro práci v hodinách slohového vyučování. V souladu s cíli RVP ZV poukazuje na možnosti využití tématu k integraci poznatků z různých vzdělávacích oblastí a průřezových témat.
ModulČlánky
7007
1
15. 12. 2011
Autor seznamuje čtenáře s názory na vyučování českého jazyka po r. 1989 a upozorňuje na některé tendence v oblasti komunikační výchovy a jejího pojetí.
ModulČlánky
7551
6
07. 11. 2011
Autor v historickém kontextu stručně popisuje koncepce jazykového vyučování a zaměřuje se na úlohu gramatiky při ovládání jazyka a komunikaci. Na situaci po r. 1989 dokládá, jak souvisí právě probíhající reforma školství v České republice s tematikou komunikace a komunikační výchovy, a pojmenovává některé tendence v této oblasti.
ModulČlánky
22. 11. 2011
Dobrý den, děkuji za komentář k článku, rád k němu dodám jako autor pár slov. Úmyslně jsem nevolil přo psaní odborného článku konfrontační tón - je mi totiž už dlouho smutno z toho, co se u nás děje se školstvím a vzděláváním celkově. Zásadní problém totiž vyplývá z dlouhodobého podfinancování našeho školaství, což ale nikoho (ani rodičovskou veřejnost) nezajímá. Chybí koncepční práce a faktická podpora reformy - učitelé na základních školách byli informováni pozdě a místo materiální podpory žádoucích změn se stal opak: dochází k redukci výdajů na školství na všech stupních. Studenti tak vidí při nástupu na praxe realitu, jež je často demotivuje, a ptají se na seminářích, jak je možné připustit stav, kdy školy nemají na pomůcky, kopírování materiálů atd. Díky komu asi naše školství v těchto podmínkách funguje? Někdy se opravdu stydím za to, že se takřka nic z mnoha podnětných myšlenek poledních 20 let nepodařilo prosadit, zatímco jinde jsou v mnoha oblastech mnohem dál (Slovinsko). Shrnuto: Školství fakticky po r. 1989 nebylo prioritou pro naše politiky a materiální bída českého školství je odrazem mravní bídy naší poitické garnitury. Tak, a teď jdu učit... M. P.