Děkuji za Vaše otázky a připomínky. Je osvěžující vidět celý problém z jiného úhlu. Velmi souhlasím s tím, co říkáte téměř na konci. ("Kdo určuje jejich důležitost?") Právě ta důležitost mi leží v hlavě už pár týdnů. Možná je právě tato otázka ta důležitá. Napadá mě proto drobná úprava toho, co mě ve Vašem komentáři nejvíce inspirovalo: Co dává detailům důležitost? nebo Proč jsou některé detaily důležitější než jiné? Protože jestli někdo určuje, co je důležité, pak je to autor a jeho záměr. Hledala jsem tedy cestu, jak pomoci onen záměr nacházet prostřednictvím nacházení důležitých detailů. A myslím, že takové (téměř) objektivní detaily se najít dají. Určitě ale nesmíme zapomínat na radost a fantazii. A myslím, že tomuto směru dávám dost prostoru. Na skrytá přání a autorovy léčky při předvídání myslím také, jen mě nenapadlo položit dětem otázku, co byste chtěli, aby se stalo. "Co je špatné na fantazii bez zdůvodňování?" Někdy nic, naopak. Jindy nás zavádí zbytečně daleko do fantazijních světů a spekulací. Pokud chceme zjistit, "co tím chtěl autor říct", měli bychom slovy V. Vinton dát žákům do rukou nástroj, pomocí kterého by samostatně nacházeli poselství.  

V pohádkách bývá většinou jasně rozlišeno dobro a zlo. V životě tomu tak není. Právě proto si myslím, že přesný návod na děti, nikdy nedostaneme. (I když podobných je na současném trhu dost.) A nepatří do dobra a zla podobné nálepkování nejlepší žák, nejhorší žák a nejhorší třída? Pokud se někteří nezačnou zajímat o to, co je mezi tím a v čem vlastně spočívá celý problém, budou se muset smířit s tím, že budou potkávat nejhorší třídy do konce života. A souhlasím s Jitkou. :-) A děkuji za pohádky. Budu se těšit na další.

Děkuji za nabídku knížek. Myslím, že se po nich poohlédnu. Mimochodem, já jsem bojovala s fyzikou, protože ta školská fyzika mi nijak neučarovala. Ale přesto o fyzice ráda čtu (M. Kaku, Feynman, dokonce i Pratchett) A teď si přečtu i něco o matematice. :-)

Děkuji za inspiraci ke čtení i zajímavé řešení pomocí myšlenkové mapy. Vzhledem k tomu, že čtu Nesnesitelnou lehkost bytí, je to možná cesta k interpretaci. (A napadá mě, jak to naučit žáky.) Zaujaly mě knihy Chladnou zemí, Možnost ostrova a samozřejmě i Ajvaz. V Pražském hřbitovu se mi jevila zápletka jako umělá, dosazená jen jako nutnost vsunutá do románu za účelem stmelení historických pramenů.

Děkuji za inspiraci. Sama bych orientovala češtinu v informatice spíše na čtení textů a vytvoření prezentací např. v Glogsteru. Nenapadlo by mě vyhledat cestu kolem světa za 80 dní. Článkem jste mi tedy rozšířila obzor češtináře i informatika. A také velmi obdivuji, že na některých školách učitelé spolupracují tímto způsobem.

Popis dne najdete ve wiki na Portálu: http://goo.gl/f7F61. Neříkám, že jsme všechno zvládli na jedničku, ale takový první pokus to byl. Já za tím dnem vidím především to, že se určité učivo děti naučí pomocí technologií. Proto mi trochu vadilo téma (jídlo), nicméně jsem se alespoň o něco pokusila. Na závěr - mně článek až tak obecný nepřipadá. Naopak už dlouho přemýšlím, že si pořídím vlastní tablet a budu ho využívat v jedné ze skupin ve třídě = v článku tomu odpovídá věta "úkol strukturovat jako týmovou práci, kde každý dělá něco trochu jiného". Do výuky nosím svou čtečku, mobily používáme v angličtině při nahrávání rozhovorů, když jim vysvětluji, že člověk se učí posloucháním. Domácí úkoly si někteří také zapisují rovnou do mobilu. Prostě bych ráda své žáky naučila, že využívat technologie k učení je naprosto přirozené.

Z pohledu učitele z vedlejší vesnice, pane Sotoláři, řekla bych, že u nás je vybavení mnohem méně. Přesto si myslím ve shodě s panem Mikolášem, že to co ve skutečnosti chybí, je právě vůle tyto nástroje používat. I kdybych měla jen počítačovou učebnu, plánuji čj i vzhledem k možnému využití různých aplikací nebo třeba blogu, a to i ve třiceti žácích na 15 počítačů. Digital Learning Day jsme byli schopní připravit jen s použitím techniky, kterou si přinesli sami žáci. Přesto je mi smutno, když vidím, co všechno by se dalo využít v jiných předmětech a nevyužívá se. A jestli se toho na nás klade moc? Klade, ale s tím už se budeme muset vypořádat.

Děkuji za názor. Šetření je opravdu vhodnější pojmenování. Vlastně jste svým komentářem odpověděl jiným komentářům za mě. (K mému článku mě ještě napadlo, kolik lidí si vlastně důkladě přečetlo komentáře k Dárku a k Práci, publikované na tomto Portálu. Komentáře totiž obsahují metodická doporučení, která vycházejí ze šetření, a také kritický pohled na některé otázky. Chtěla jsem jen vybídnout ostatní, aby se o totéž pokusili kriticky po svém.)

Článek považuji za velmi užitečný, protože učitele velmi podrobně provádí metodou z hlediska metakognice. Líbí se mi i výběr textů, i když napoprvé bych zvolila texty kratší. Myslím také, že autorka knihy Reciprocal Teaching at Work volila ke vzájemnému učení jeden text. Článek tedy spíš tuto metodu rozšiřuje o nový rozměr. Právě to může být pro žáky i učitele komplikací a pro nadané přínosem. Největší problém vidím v tom, že se žákům nedostatečně představí jednotlivé strategie. Lori Oczkus (autorka knihy) strávila výukou jednotlivých strategií i několik hodin, než přistoupila k metodě samotné. I když nám se takový přístup může jevit jako izolování jednotlivých dovedností. Docela by mě zajímala práce se čtenářským portfoliem. Nechystáte článek k tomuto tématu?

Těžko odpovědět na něco, co není otázkou pro ty, kteří takto písemky zadávají. Pro ně je to zjednodušení práce, nejlépe bez přemýšlení...

Děkuji za ohlasy. @Pavlína Hublová - Vyhmátla jsi přesně ty detaily, na které bych se zaměřovala i já. :-) @Jitka Rambousková - A takových je na Readwritethink.org a jiných anglicky psaných stránkách spousta. Ještěže se někdo na svých  blozích stará o IT a matiku, že? :-) @Zdeněk Sotolář - Já děkuji za nápad. Taková drobnost a jak osvěží. Navíc mi díky tomu došlo, že nemusím všechny tyto aktivity plánovat jen po čtení.

Nepochopila jste mě! Neučím na testy! Snažím se najít smysl kladených otázek!

Děkuji za upozornění a odkaz. Článek shrnuje tyto body: Méně se věnovat aktivitám před čtením. (Podle mě je nesmysl to, co navrhuje autor - tedy rovnou "skočit" do čtení, ale na druhou stranu existuje spousta metod, které se zabývají dlouze fází před čtením a čtení samotné ignorují.) Provádět děti textem řadou dobře volených otázek. (Ano, jenže v jiném článku se popisuje, jak učitelé vlastně nevědí, jak položit správnou otázku na míru danému textu. A nevěřme tomu, že se takto kladenými otázkami naučí děti samy klást vhodné otázky. I to se musí učit. A od toho jsme tu my, abychom jim to ukázali. Autorům standardů jde také o to, aby se hlouběji analyzovaly texty, místo toho, aby se hned vyjadřovaly názory. Upozorňují tedy na přeskakování v uvažování při čtení.) Nezaměřovat se na výuku čtenářských strategií.(Autoři Eduinu převzali myšlenky z jiného shrnutí. Sám David Coleman pod článkem upozorňuje na to, že je velmi zjednodušující říci: "Přestaňme se zaměřovat na čtenářské strategie." Konkrétně cituje text, ve kterém se o strategiích hovoří jako o důležitých dovednostech.) Věnovat více času opětovnému čtení. (Souhlasím.) Článek mi samozřejmě není příliš po chuti. Ale vlastně upozorňuje na to, k čemu dochází ve skutečnosti: učí se pouze strategie, ne analýza textů. To je jádro problému. Přesto by měli žáci i učitelé jednotlivé strategie umět a používat. A také bychom se měli umět naučit pokládat správné otázky. Které to ale vlastně jsou? Dále nemrhat časem jen na předvídání, ale vědět, jak předvídání funguje a jak nám pomůže pochopit text. = moje interpretace Řekla bych, že celá problematika by si zasloužila pečlivé čtení všech dokumentů, komentáře i od jiných odborníků a srovnání s jinými systémy, popř. jejich interpretacemi.  

Díky za zajímavý odkaz. Takových se hodí prolistovat víc. Já jsem se řídila cenou, druhy formátů a recenzemi ostatních. Také jsem chtěla mít mp3. Záleží také na tom, zda chcete stahovat spíše české knihy (některé mají problém s háčky a čárkami) nebo z Amazonu (čtečka Kindle). Přehledné srovnání čteček zřejmě nenajdeme, pokud nepotřebujeme zrovna technické informace.

Jéé, tak se pak pochlub, jak se s ní sžiješ, jaké má funkce...

Přesně tak. Obdivuju ono rozšiřování prostoru. Na druhou stranu i čtečka může být dobrý sluha a špatný pán.

Tak to jsem ráda, že můžu přidat jeden argument pro. Jen nechápu lidi, kteří jsou zásadně proti. Vždyť klady a zápory najdeme na obou frontách. Díky za komentář. :-)

Mně připadá ohromné, jak jste ukázala, do jaké míry nám během jednoho dne technika pomáhá. Po přečtení jsem si uvědomila, že takový popis bych donedávna brala jako sci-fi, a ona je to zatím současnost. A nemůžu se dočkat, až budu více koučovat a méně známkovat. :-)

Dovedu si představit, že čtečka bude součástí školní nebo třídní knihovny. Při dílně čtení považuji za svou povinnost nabídnout současné (Pokud by tedy byl dostatečný výběr.) knihy dětem, které si knihu nepřinesou nebo nejsou rozhodnuty, co číst. Člověka pravděpodobně více láká obal knihy, ale ve čtečce by si žáci zase mohli vybírat podle žánrů, aniž by brali knihy z rukou ostatním. Některé by mohla přilákat ke čtení právě ona technologie. Poznámky ze čtení pak mohou sloužit ostaním jako recenze, podle kterých se jiné děti budou volit další četbu. Samozřejmě, vše lze zařídit i jinak. Ale proč nevyužít toho, co nám současné technologie nabízejí?

Inspirativní článek. V angličtině ještě používám tzv. řady (dvě řady dětí proti sobě, až domluví dvojice, levá řada se posouvá o jednoho člověka - obdoba kruhů) a metodu, které říkám učitel - žák (Žáci ve dvojicích procházejí jedno cvičení, jeden je učitelem - ten kontroluje odpovědi druhého žáka v klíči. V polovině cvičení se role vymění.) Nejvíc se mi osvědčilo, když jsem si vyčlenila část hodiny na to, aby "silnější" žáci učili slabší. Nejdříve si "učitelé" připraví společně cvičení, zatímco já pracuji se slabšími žáky. Pak si "učitelé" žáčky rozdělí. V tomto případě také musejí v závěru říct, co jejich svěřencům nešlo a v čem se zlepšili.

.. byla bys ještě lepší inspektorka :)

Ale na malém znaku má lev chlupů šest - zase jsem našla na tom nějaký ten chloupek navíc :)

Díky za tip. Pokusím se knihu objednat. Jistě jste ji ale četl. Našel jste nějaké odpovědi?

Děkuji za komentář. Uvádí totiž přesně to, co jsem opomněla. A přináší řadu otázek, na které hledám odpovědi. Opakované čtení není zvláštní strategie, ale rozhodně ke znalostem o čtenářství patří. V knihách, které jsem četla, se však častěji hovoří o opakovaném čtení, jehož cílem je vyjasnění úseků textu. Zajímaly by mě však Vaše odpovědi. Proč jste znovu četl (právě) Pána prstenů?... Myslím, že při opakovaném čtení se chováme jinak. Stále sledujeme, zda rozumíme, ale určitě přijdeme na něco, co jsme prve ne úplně pochopili. Informace, které jsme možná při prvním čtení vnímali jako podstatné, ustupují do pozadí a my si všímáme jiných. Možná právě těch, které nám pomáhají ještě hlouběji pochopit text. (Pochopení není jednorázová záležitost, ale má různou hloubku.) Když čtu text znovu, upoutává mou pozornost to, co jsem dříve nepovažovala za důležité nebo to, co jsem zapomněla. Informace přesněji propojuji mezi sebou. Ale zato už nemohu předvídat, jsem vlastně okradena o zvědavost. A samozřejmě se bavím tím, co a jak autor píše. Chci zažít totéž, co jsem zažívala při čtení poprvé. Celková kvalita závěrů je ovlivněna také tím, že jsem prožila něco jiného a četla další knihy. Myslím, že hodnotu opakovaného čtení ocení zejména zkušení čtenáři, v tom bude ta výjimečnost. A my přece chceme, aby naši žáci chápali hlouběji a byli výjimeční. Takové téma by si rozhodně zasloužilo propracovanější rozbor.

Na článek jsem zvědavá. Jestli to dobře chápu, základem hodiny je rozbor textů na základě otázek učitele. Je pro mě zajímavé, že Vaše otázky směřují k hledání příčin a k popisu skutečnosti. Zajímalo by mě, zda jsou v textech informace podané explicitně. Píšete, že propojení textů činí žákům potíže. Učí se žáci hledat společné body tím, že je vedete otázkami? Nebo používáte i jiné metody, např. vlatní modelování, grafické organizéry (Vennův diagram by byl možná vhodný.)? A měli žáci čas na své vlastní otázky?

Tento materiál se mi opravdu líbí. Propojení anglického textu, dovednosti předvídání a klíčových slov se - to je vzorová ukázka, jak rozvíjet dovednosti a používat aktivizační metody i v angličtině.

Jsem docela vděčná za tento rozbor. Knihu dočítám a stále spíše vidím střípky. Několik stránek zůstává založených, abych se mohla vrátit. Shrnutí pohledů jednotlivých postav mi pomohlo. Jen stále mám pocit, že stěny oné igelitové tašky, ve kterých jsme vrženi na tento svět, se v prostoru románu rozplývají více než ve skutečnosti. Že těm postavám rozumím(e) více než lidem kolem sebe.

Takový vzor mapy příběhu určitě DUMy potřebovaly. Líbí se mi promyšlenost pracovního listu, např. zvláštní kolonka pro pointu nebo jak vyřešila problém postava. Rozhodně tuto verzi zkusím použít. Další vzory se dají najít na http://www.ctenarska-gramotnost.cz/tvurci-psani/tp-zahranici/mapa-pribehu

Rozhodně musím poděkovat za rozšíření obzoru. Zastavila jsem se u několika vět...

Jsem moc ráda, že jste se přidal k diskusi. Napsal jste ohromnou spoustu myšlenek. Vyjádřím se jen k jedné věci. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že strategie jsou jen jednou částí objemného balíku toho, co bychom jako učitelé měli znát. Ale protože tady u nás se o nich ví velice málo, píšu především o nich a o tom, co z nich pomáhá. Uzavřít se před nimi nemá smysl. Spíš zařadit do svého repertoáru. Myslím, že jsem se už o tom zmiňovala v jiných článcích.