Avatar
Jiří Vaníček

Poslední přihlášení 14. 06. 2018

Společenská role
Pedagog, metodik
Název školy/instituce
Jihočeská univerzita
Stupeň vzdělávání
Základní, Vysokoškolské
ModulDiskuze
15. 09. 2014
ForumStrategie digitálního vzdělávání do roku 2020 - veřejná diskuze 2014
Obávám se, že diskuse k ECDL začíná být dost ostrá. Nicméně je potřeba zmínit následující souvislosti: ve chvíli, kdy se (zdá se podle diskuse) koncept ECDL v Česku vehementně staví jako ústřední pilíř digitálního vzdělávání, se: - v Anglii ruší předmět ICT a od 1. třídy zavádí předmět Computing, v jehož rámci mají děti jednoduše používat algoritmus v 5. třídě - na Slovensku děti učí od 3. třídy algoritmické myšlení, procedury, řešení problémů, principy fungování digitálních technologií - v USA mezi cíle informatického kurikula na základních a středních školách patří zavedení všech základních informatických pojmů pro všechny žáky, a to od 1. stupně základních škol (zdroj: Americal Computer Machinery K-12 curriculum, 2003!). Tak zatímco v uvedených zemích (a můžeme přidat Německo, Polsko, Estonsko) se děti ve školách orientují na řešení problémů, na tvořivost, u nás by se měly děti primárně zabývat tím, jak obarvit text, jak zkopírovat obrázek z Internetu či jak zkopírovat soubor (tedy často hlavně "kde je to tlačítko")? Nakolik toto rozvíjí myšlení, představivost, řešení problémů, schopnost argumentace, vyšší mentální funkce? Malá odbočka: Všimněte si, co testují mezinárodní srovnávací testy PISA v matematice: je to pamětní znalost vzorců a dosazování do nich , nebo testují porozumění pojmům, řešení problémů, schopnost přemýšlet? CO očekáváme, že bude učit předmět "počítače"? Dovolím si zakončit: Podle pracovní skupiny TWG6 iniciativy EDUsummIT , podporované UNESCO, se argumentuje, že zaměření aktivit ve školách jen na ICT gramotnost je už minulostí, je zapotřebí se žáky formulovat a řešit problémy, vést je k tomu, aby uměli rozhodnout, zda a proč k řešení problému mají použít digitální technologie, jak sbírat a analyzovat data, jak automatizovat zpracování dat. A ECDL koncept JE o zaměření na konzumování technologií, nerozvíjí schopnosti člověka. Z mého pohledu je to model pro školství zpátečnický (jiná věc je vnímat jej jako test, stanovující určitou úroveň základních uživatelských znalostí např. pro zaměstnance). A možná bych rád upřesnil, abych nebyl nesrozumitelný: já nemám naprosto nic proti konceptu ECDL jako takovému. Já jej pouze odmítám vnímat jako užitečný směr zaměření výuky ICT v českém školství (a jako spásu současného nelichotivého stavu). A to proto, že nás vede jiným směrem, než potřebujeme. Než jde svět.
ModulDiskuze
02. 09. 2014
ForumStrategie digitálního vzdělávání do roku 2020 - veřejná diskuze 2014
Vec z ktere bych vychazel je, ze nevime.... Nevime jak bude IT za 6 let vypadat, nevime, na co zaky pripravovat, nevime ani co je skutecne efektivni zpusob vyuky... Dovolím si reagovat na výstižný postřeh. Ano, nevíme, kam se technologie pohnou za 6 let, přesto ve školách vehementně žáky učíme kdejakou technologickou novinku, o které nemůžeme vědět, zda bude trvalá a přínosná (jak je to dávno, kdy jsme učili, jak se vypaluje CD a používá modem?). Snaživý či nadšený učitel informatiky pak těká od jedné horké aktuality k jiné, ostatní na toto rezignovali a učí pod informatikou psaní 10 prsty, kancelářskou administrativu nebo využití sociálních sítí. Není tu zřejmý nějaký pevný základ disciplíny, jako mají fyzika, matematika, biologie. V tomto pojetí současná školní informatika člověka pro život základními idejemi a znalostmi nevybavuje. Jak tedy orientovat výuku informatiky? Z předchozího je to zřejmé: obracejme se k principům, které jsou trvalé, platné po větší část života člověka, Takto je orientována výuka v okolních státech (Polsko, Bavorsko, Slovensko) a dalších. Ovládání technologií je první krok k porozumění počítači, k informatice. Jedním takovým principem může např. být, že použití algoritmu je dobrý nástroj k řešení problémů. Jiným principem je např. spolupracující týmy by si navzájem neměly "koukat pod prsty" (tedy být zvnějšku uzavřeny), ale měly domluven nějaký protokol vzájemné komunikace. Toto jsou informatické principy (omlouvám se za přílišné zestručnění - snad jsem to moc nezkreslil). Dovolím si jeden ilustrativní příklad: k majiteli truhlárny nebo k obchodníkovi přijde softwarová firma s nabídkou vytvoření webu nebo informačního systému. Ale ten jinak inteligentní, vzdělaný a finančně gramotný zákazník vůbec netuší, co firma nabízí, nemůže ani vzdáleně rozhodnout o tom, jestli některé služby jsou pro něj přínosné či nikoliv, zda mu dají náskok před konkurencí. Sice umí zarovnat nadpis na střed a najít si na Internetu spojení do Prahy, ale pro svoji firmu nemůže mnoho udělat, a to ani když si najme dalšího odborníka (protože ani jemu nebude rozumět). Prostě nerozumí, jak svět informací a počítačů funguje. A je mu třeba třicet a ještě dalších třicet let chce svoji živnost nebo firmu vést...
ModulDiskuze
02. 09. 2014
ForumStrategie digitálního vzdělávání do roku 2020 - veřejná diskuze 2014
Třetí bod "Podmínky pro rozvoj digitálních kompetencí a informatického myšlení žáků" ve svém textu zcela potlačil nějaké budování podmínek pro rozvoj informatického myšlení učitelů. Jde samozřejmě o učitele informatiky na ZŠ a SŠ (dokonce i učitele 1. stupně), kteří jsou z valné části v této oblasti naprosto nevzděláni a neorientují se. Opět zde nacházíme pouze podporu digitální gramotnosti (všech) učitelů - a to nestačí. Chybí zde zásadní podpora vzdělávání učitelů předmětu (vzděl. oblasti) informatika a ICT, a to jednak v oborové oblasti (sami musí získat nějaké informatické myšlení, např. základy programování), jednak v metodické oblasti (musí umět např. algoritmické myšlení učit své žáky). Toto představuje velký problém, protože je třeba: 1. učitele přesvědčit, že inf. myšlení je užitečné pro život a má smysl 2. naučit alespoň základy informatických disciplín 3. metodicky učitele připravit, aby byli schopni žáky učit např. algoritmizovat v prostředí jako Scratch, aby mohli vést hodiny práce s robotickými stavebnicemi jako Lego Mindstorms, aby uměli využít učebnice a metodické materiály, které tato témata obsahují. Aby učili děti myslet a řešit problémy, nikoliv jim opět předávali nějaká fakta, která se dobře zkouší. Tento materiál tuto opravdu náročnou oblast v návrzích realizace opomíjí. Jako vzor nám může posloužit projekt DVUi dalšího vzdělávání slovenských učitelů informatiky, realizovaný v předchozích 3 letech.
ModulDiskuze
02. 09. 2014
ForumStrategie digitálního vzdělávání do roku 2020 - veřejná diskuze 2014
Chtěl bych zde akcentovat jeden ze tří prioritních cílů strategie, totiž směr, který není v našich školách pěstován: rozvoj informatického myšlení žáků. Potřebujeme produkovat nejen lidi, kteří umí s počítačem (umí jej používat, "konzumovat technologie"), ale rozumí počítači a informačním systémům, jak pracuje a co se v něm odehrává, a především je schopen vyvíjet a tvořit digitální technologie (např. software). Dovolím si přirovnání s matematikou: v ní se všeobecně akceptuje, že kromě základní gramotnosti celé populace se ve školách vychovávají matematické mozky, budoucí odborníci, inženýři a vědci, kteří mají matematiku jako svůj nástroj a metodu. V informatice tomu tam není. Na vysoké školy přicházejí studovat informatiku (nebo učitelství informatiky) absolventi SŠ, kteří netuší, co to informatika je (mají představu, že jde o ovládání počítače), a jsou zděšeni, že se musí naučit např. programovat. Na střední a základní škole se to nedozvěděli. Česko nezachrání, že všichni budou umět počítač používat, když nebudou vzděláni budoucí IT odborníci. To znamená značný posun v zaměření školní výuky, je potřeba přidat témata výuky algoritmizace, porozumění reprezentace informací v počítači, porozumění strukturám, procesům. A není pravda, že to je pro děti složité. Jde o to, najít vhodné cesty. Ve světě existují. Pozor, netvrdím, že stávající výuku je třeba kompletně vyměnit, Ale je třeba podstatně posílit informatickou složku ICT vzdělávání. Třetí bod strategie je z hlediska budoucnosti nejdůležitější, aby nám neujel vlak.
ModulČlánky
6785
1
23. 10. 2008
Informace o soutěži pro žáky základních a středních škol, která si klade za cíl prohloubit a formovat zájem mládeže o informační a komunikační technologie a jejich využívání při učení.
ModulČlánky
18. 09. 2014
Dobrý den. Já bych tento článek ocenil. Řada skutečností popsaných jako školní realita je podle mých zkušeností opravdu realitou. V mé reakci tam, kde budu psát o tvorbě webu, nebudu mít na mysli programování webu pomocí nějakého programovacího jazyka jako PHP - abych předešel nedorozumění. Zastavil bych se u jedné zásadní věci, kterou článek nakusuje, ale nakonec mám dojem neřeší: Co je cílem té výuky (tvorby webu)? Aby žáci vytvořili webovou stránku, web, nebo aby se naučili nějakým dovednostem, porozuměli pojmům tak, aby se dokázali orientovat v tom, jak počítač pracuje a jak jej lze řídit a "vytvářet" (když vezmu v úvahu, že software je soočást počítače), Existuje věčný rozpor mezi školou a životem (škola je jen základ života). Všiněte si tohoto rozporu: v životě často máme problém a hledáme metodu, kterou bychom tento problém vyřešili (z metod, které již známe). Naproti tomu ve škole učíme nějakou metodu a (jako učitelé) hledáme problémy, které by byly touto metodou řešitelné (protože metodu je třeba "zažít", umět ji aplikovat). Proto je problematické na ZŠ nebo v SŠ vzdělávání nespecializovaném na IT mít za cíl, že žáci se naučí vytvářet profesionální stránky, stejně jako že z nich vychováme programátory. Ovšem byli bychom rádi, aby dokázali dekomponovat problém, abstrahovat a najít model (čnnosti nebo jevu), kdyby objevili, že použitím algoritmu lze celkem dobře řešit problémy apod. To jsou věci, které přesahují programování a jsou užitečné každému, po celý život. --- Zdá se mi, že tento rozměr jinak pěknému článku trochu chybí. Jedna další věc se mi na článku líbí - postřeh, který se  mi potvrdil nejen na žácích, ale i na jejich učitelích, že tak jak se učí základní tvorbě webu na ZŠ či SŠ, největším problémem je správné vytváření odkazů (na jiné stránky i na obrázky). Je to podle mého způsobeno tím, že se výuka orientuje na znalost a nácvik tagů, ale nikoliv na porozumění, z čeho se vlastně skládá jednoduchá webová stránka a jak se "stahuje" a rorazuje v prohlížeči (např. že neobsahuje text i grafiku, jako dokumenty OpenOffice či MS Wordu). Jsem rád, že autor článku odděluje programování od tvorby webové stránky. Každá z těchto činností rozvíjí zcela jiné kompetence žáka. Je opravdu obtížné si představit, že při "HTML tvorbě webu, tak jak se na ZŠ a SŠ zpravidla učí, se rozvíjí algoritmické myšlení, porozumění proměnným apod. Samozřejmě že i jednoduchá tvorba webu má své vzdělávací hodnoty, např. samotné ladění nebo fakt oddálení vykonání příkazu, které trénuje abstrakci a plánování. Tvrdit, že tvorba webu pomocí HTML a css je programování, je ze vzdělávacího pohledu škodlivé (někdo by mohl myslet, že programovat se naučíme tvorbou webu). Zde s autorem souzním.  Vysvětlivka - oddálení vykonání příkazu (napíšeme kód, teprve pak, po nějaké chvíli jej teprve počítač přeloží nebo zobrazí) se nevyskytuje prakticky nikde u ovládání kancelářského software či u grafiky (příkazy se ihned realizují, což je žádoucí z hlediska uživatelského, ovšem pak chybí ve vzdělávání jedince. Oddálení vykonání příkazu se vyskytuje jak u webu, tak u programování. Děkuji také za rozsáhlou zmínku o Pythonu jako vhodném prostředí pro výuku programování na SŠ. Na ZŠ bych určitě raději volil nějaké vhodnější prostředí, které odstraní problémy se syntaxí, umožňuje výrazně více využít grafiky, velmi jemně řeší otázky moderních přístupů k programování (objektové, událostní) a poskytuje rychlý počáteční pokrok a výsledek, který je sdílený, v komunitě tvůrců. Pro základní školy tedy jako programovací prostředí doporučím Scratch. Ten ostatně bude vhodný i pro takovou výuku u SŠ studijních oborů, kde se nepředpokládá budoucí specializace na IT nebo přírodovědnou oblast. Omlouvám se, že jsem se tolik rozepsal.