ModulBlogy
14. 01. 2012
Dnes se chci podělit o příběh, který začal před mnoha lety. Nic prudce akčního, je to jen o tom, že i obyčejné věci mohou vyprávět. Mám totiž staré předměty ráda. Hlavně ty, které se mohou pochlubit velmi zajímavou historií.
ModulDiskuze
15. 11. 2011
ForumOstatní témata
Dobrý den, podle mého soudu nelze přesně stanovit počet žáků ve skupině (pro zařazení je rozhodující docházka do příslušné třídy v základní škole). Menší výtvarné obory spojují podle potřeby jednotlivé ročníky (1. + 2. roč. atd.) tak, aby počet žáků odpovídal UP. Proto pak mají vyučující jen částečný úvazek. www.kr-plzensky.cz/attach/1003949030623152429.rtf Výklad k nařízení vlády č. 68/1997 Sb., kterým se stanoví míra vyučovací povinnosti učitelů a míra povinnosti výchovné práce ostatních pedagogických pracovníků ve školství, ve znění nařízení vlády č.153/1999 Sb. a nařízení vlády č. 400/2002 Sb.
ModulDiskuze
12. 11. 2011
ForumOstatní témata
Dobrý den, domnívám se, že je stále ještě v platnosti: http://www.msmt.cz/file/9388_1_1/download/ - Úprava učebních plánů výtvarného oboru základních uměleckých škol (Schváleno MŠMT ČR dne 3. 5. 2002 pod č.j. 18 455/2002-22 s platností od 1. 9. 2002) 5. Vyučování se organizuje takto: a) ve skupině devíti až patnácti žáků v přípravném studiu a v základním studiu -variantě A b) ve skupině pěti až patnácti žáků v základním studiu - variantě B c) ve skupině čtyř až osmi žáků v rozšířeném studiu d) ve skupině čtyř až deseti žáků ve studiu pro dospělé. 6. Nově přijatí žáci ve věku do 8 let jsou zařazeni do PVV. Při zahájení docházky do 3. třídy základní školy přecházejí žáci z PVV do 1. ročníku I. stupně základního studia. Nově přijatí žáci starší 8 let jsou zařazováni do ročníků podle věku, v souladu s docházkou do příslušné třídy v základní škole. Toto opatření respektuje mentální zralost dětí, která je podmínkou pro skupinovou spolupráci a pro způsoby motivace žáků při výuce. Nově přijatí žáci starší 15 let, jejichž mentální vývoj nevykazuje již takové rozdíly, jsou zpravidla zařazováni do 1. ročníku II. stupně základního studia.
ModulBlogy
24. 10. 2011
Říjen 1989 byl ve znamení výstavy žáků šesti učitelů zaměřené na ochranu životního prostředí. Tehdy jsme jen odhadovali, co všechno pojem ekologie obsahuje. Inspirací bylo prostředí velkého sídliště a představa podoby pro nás zakázaných okolních lesů (obývala je armáda). Netušili jsme, že instalace výstavy v místním kulturním domě nám přinese nové možnosti.
ModulDiskuze
12. 10. 2011
ForumProfese pedagoga ZUŠ
Dobré odpoledne, přemýšlím jak pomoci s účelností soutěžení. „Fuj ...“, to je příšerná věta, ale nemohu najít lepší formulaci. Mám tu výhodu, že se nemusím zúčastňovat soutěží. To však neznamená, že bych soutěže (porovnávání výstupů) úplně odmítala. Odmítám však přehnané zdůrazňování důležitosti soutěží. To právě vede ke všemu tomu opravdu hroznému, co jste popsala na začátku svého příspěvku. Žáci, rodiče i vyučující mají o vzdělávání různé představy a dosud jsem nenašla to jedině správné nazírání na výchovu prostřednictvím umění. Pro nás je nejdůležitější výuka a dlouhodobá výchova jedince tak, aby byl osobností. To je naše filozofie. Vím, že to zní formálně, zrovna tak neosobně může být chápáno i naše každoroční téma. S tím se umím smířit, avšak tento způsob výuky nám vyhovuje. V podstatě vůbec nezáleží na tom jak dítě zazpívá písničku, odříká říkanku nebo nakreslí obrázek atd. Každá správně nasměrovaná dětská činnost je pro výchovu užitečná a ve výsledku i pěkná. Ale co uděláme když chceme zjistit, jaká metodika výuky je lepší? Nebo třeba potřebujeme jen zpětnou vazbu o svém snažení. Pak může pomoci jakékoli porovnávání (soutěž). Myslím si, že největším problémem soutěží je jejich nevyhovující forma. 1) Zadavatelé se v dobré víře snaží na sebe upozornit prostřednictvím dětských vystoupení (prací) a zároveň potěšit zúčastněné děti i jejich rodiče. Podle svých možností pak jmenují členy hodnotící komise a ti zase vybírají pořadí úspěšnosti na základě své odbornosti a zkušenosti (právě odbornost a zkušenost může být problém). 2) Všechny školy potřebují „reklamu“. Čím menší škola, tím její „zviditelnění“ dá více práce. A nejedná se vždycky jen o peníze, jde především o publicitu. To pak v plné míře platí pro základní umělecké školy (ZUŠky), které se v současnosti musí vyrovnávat s velkou konkurencí. Ve školách zaměřených na všeobecné vzdělávání vzniklo množství zájmových útvarů, které bezúplatně (nebo za symbolické školné) nabízí estetickou výuku. Domnívám se, že není správné porovnávat výstupy této pedagogické činnosti s odborně zaměřenou výukou v ZUŠ. Zrovna tak asi nejde porovnávat úroveň soutěží. Tedy: odmítám přehnané zdůrazňování důležitosti soutěží. Každý učitel by měl však zvážit možnosti svých žáků, respektovat jejich přání (soutěže se nezúčastnit) a zbytečně je nevystavovat stresu. Pro ZUŠky je prospěšné pravidelně opakující se porovnávání (soutěže, přehlídky) jednotlivých oborů ZUŠ, vypisované MŠMT ČR. Jejich prostřednictvím žáci spolu s učiteli poznávají „dřinu“ i úspěchy v relativně spravedlivém prostředí. Pedagog navíc může získat množství praktických zkušenosti. Proto si myslím, že při dobře vypsaném zadání a relativně spravedlivém hodnocení mají soutěže ZUŠ smysl. Samozřejmě respektuji i názory paní kolegyně. Pravděpodobně vznikly na základě odlišných osobních zkušeností.
ModulDiskuze
10. 10. 2011
ForumProfese pedagoga ZUŠ
Dobrý den, cítím potřebu napsat ještě několik poznámek k soutěžím obecně. Je celkem přirozené, že všichni (děti i učitelé) zpočátku docela rádi si poměřují své možnosti v soutěžích různého druhu. Většinou i věří ve spravedlivost hodnocení, zvláště když jsou úspěšní. V případě neúspěšnosti pak však hledají příčiny všude jinde než u sebe. I to je přirozené. Můžeme je potom citlivě upozornit na skutečné chyby v podaném výkonu a společně hledat cestu ke zlepšení. Avšak - velice důležitá je motivace soutěžícího i pedagoga. Ta bývá často narušena nějakou špatnou zkušeností. Třeba jenom tím, že se vypsané soutěže musí zúčastnit. Někdy zase vypsané zadání v dané lhůtě nevyhovuje. Nebo je dokonce chybně formulované atd. To všechno může způsobit následnou nechuť k soutěžím. A co se týká hodnocení? Pokud lze přesně stanovit kritéria (pomocí nějaké statistiky), pak většinou problémy nevznikají. Horší je to se soutěží, která je převážně zaměřená na subjektivní vyjádření autora (interpreta). Hodnotitelé pak nemusí mít adekvátní (matematické) možnosti a své výroky odvozují jen od své odbornosti. Snad právě proto výtvarné obory základních uměleckých škol soutěží formou „Přehlídky“, přičemž není stanoveno pořadí, pouze jen postup do vyššího kola. Vlastního hodnocení se pak mohou zúčastnit učitelé, kteří na přehlídku poslali práce svých žáků. I tato praxe je užitečná, zdůrazňuje úlohu pedagoga při metodickém vedení svých žáků. Asi existují další možnosti. Myslím si, že bychom měli hledat způsoby „jak soutěžit“ a pojmenovat to, co nám na soutěžení vadí.
ModulDiskuze
01. 10. 2011
ForumProfese pedagoga ZUŠ
Vážená paní kolegyně a pane kolego, vaše příspěvky vyjadřují myšlenky, které se honí hlavou asi každému vyučujícímu, který je vedením školy posílán se svými dětmi, aby "reprezentoval školu". Věřte, že to znám. Mnohokrát jsem se bránila takové soutěži, která byla vypsána na určité téma, ale my jsme zrovna byli motivováni něčím úplně jiným. Museli jsme všeho nechat a honem tvořit, abychom splnili zadání. Samozřejmě, něco úspěšně vzniklo a škola měla "čárku". To je tak častá realita, že se jí dá těžko zabránit, je to takhle zažité. Nechci hledat nějaká řešení, anebo dokonce pátrat po smyslu soutěží, jen chci vyjádřit názor z hlediska vlastních zkušeností plynoucích z mé dlouhodobé výuky estetických předmětů v základních uměleckých školách. Je pravdou, že můžeme argumentovat množstvím různě vhodných, avšak odborných knih, anebo přirovnávat estetickou výuku k jiným oborům lidské činnosti. Ale můžeme mít i úplně jiné zkušenosti, a proto také odlišné názory. Jako příklad vám nabízím k úvaze naše letošní téma, jehož slovní vyjádření má v sobě samá negativa. A jak určitě víte, není vhodné vyjadřovat ve větě za sebou dva zápory. „I když se to zdá nepravděpodobné, nemusí to být nemožné.“
ModulBlogy
20. 09. 2011
Sice si uvědomuji, že poruším chronologii vyprávění o mé kantorské kariéře, avšak znáte to, „něco chce“ abych se naopak podělila o událost nejnovější. Tentokrát nebudu popisovat metodický postup, který vedl až k prezentaci naší práce. Byla bych však ráda, kdyby si návštěvník tohoto blogu udělal názor sám.
ModulBlogy
22. 08. 2011
Ohromný komunikační rozvoj způsobil zrychlení v kvantitě lidského vědění, postupně se však vytrácí upřímný vztah člověka k sobě i k ostatním lidem. Stále více nás ovládá komerce, která nabízí „artefakty“ předstírající různé druhy umění. Mají však dostatečnou kvalitu, nebo jsou jen líbivé a po ekonomické stránce přitažlivé? Na to si musí odpovědět každý sám. Všichni máme přece „ten svůj žebříček“ a bohužel také často odmítáme hodnoty toho druhého. Pro rozvoj osobnosti dítěte jsou sice informace důležité, ale mnohem podstatnější jsou jeho potřeby kognitivní (poznávací). Pedagog by měl žákům nabízet co možná největší počet i někdy protichůdných podnětů. Má učit pozorovat, vnímat, analyzovat a potom není třeba žáky tolik poučovat.
ModulBlogy
21. 08. 2011
Názory na poslech i na „přepisy“ hudebního díla se v metodikách výtvarné a hudební výchovy neustále měnily a pravděpodobně se i měnit budou.
ModulBlogy
20. 08. 2011
I když je to hodně dlouho a já se s určitým nadhledem vracím k této problematice, jsem stále více přesvědčena, že základní podmínkou aktivního poslechu hudby je soustředěná pozornost. Cílené poučení pak podpoří především nezobrazující výtvarnou činnost a obráceně tato činnost může pomoci dětem k lepšímu porozumění hudby. Estetická působivost díla je tak znásobena a obohacena o nové souvislosti (synestézie).
ModulBlogy
19. 08. 2011
Asi nelze nikoho přímo naučit, co má dělat, ale můžeme ukázat na co se podívat, co si vzít za příklad, jak se v něčem vyznat a co s čím souvisí.
ModulBlogy
18. 08. 2011
Musím připomenout, že pojem „projekt“ tehdy patřil více do technického názvosloví a ve výtvarné pedagogice se neužíval. Samozřejmě jsme ani neznali obsah dalších, nyní tak často používaných pojmů (arteterapie, artefiletika atd.). Hodně se ale mluvilo o „problémovém vyučování“.
ModulBlogy
23. 06. 2011
Jak se tak snažím popisovat „radosti jedné kantorky“ dostala jsem se skoro na konec 80. let minulého století. V novém působišti nám sice vadilo „sterilní“ prostředí učeben, kde jsme „nic“ nesměli. Jestliže žák něco rozlil, šla jsem „na kobereček“.
ModulBlogy
19. 06. 2011
Asi bych už to měla umět, ale nevím, zda říkat „ne“ není jen teorií. Je hodně situací, kdy s tím mám opravdu problém. A žáci? Trochu jim závidím, protože pro ně volba většinou znamená „buď a nebo“. Jejich svět není ještě tolik zatížený špatnou zkušeností. Nejsem psycholog, ale myslím si, že právě učitel výtvarné výchovy může žákům pomoci hledat si místo ve společenství ostatních.
ModulDiskuze
19. 06. 2011
ForumProfese pedagoga ZUŠ
Jelikož ZUŠky dobře znám, dovolím si přidat se k Vašim úvahám. Byla bych moc ráda, kdyby se k této rozpravě také připojili učitelé dalších oborů. Plně souhlasím ohledně obsahu pojmu „kvalita“ učitele. Záměrně nepíši umělecká kvalita, protože mám zkušenost, že vynikající umělec nemusí být zrovna dobrý pedagog a obráceně. Nejlepší je, když výborný učitel je také výborným umělcem. A proto bych si dovolila pochybovat o tom, že vysokoškolský titul zaručuje spoustu diplomů u žáků. Vždycky záleží na úhlu pohledu, který si zvolíme. Myslím si, že je nutné klást důraz na odbornost učitele, i když také nadání dítěte podmiňuje výsledek pedagogického snažení. Dobrý vyučující dokáže hodně naučit i méně talentovaného, ale pracovitého žáka. Na druhou stranu znám případy, že velmi perspektivní studující pod autoritativním vedením nesplnil očekávání atd. Prezentace školy na veřejnosti je sice potřebná, ale podle mého soudu by měla být jen součástí pedagogického snažení. V žádném oboru ZUŠ také nemůže být prvotní profesní příprava studentů. Samozřejmé je, že nadřízené potěší každý žák, kterého vyučující připraví ke studiu střední nebo vysoké školy s uměleckým zaměřením. Většina žáků však bude získané dovednosti využívat jako zálibu. A to není zrovna málo. Naši nadřízení někdy zapomínají na osobnostní hodnoty, které mohou studující v průběhu docházky na výuku získat. A proto měřit kvalitu vyučování podle počtu získaných diplomů a úspěšně profesně připravených žáků není správné.
ModulBlogy
14. 06. 2011
Nechci, aby mé příspěvky vyzněly jako „stěžování si“ na podmínky výuky. Ale byla bych ráda, kdyby vyprávění alespoň trošku přispělo k lepšímu kreditu estetické výchovy. Žáci a jejich vyučující si to zaručeně zaslouží.
ModulBlogy
11. 06. 2011
S odstupem času si i na nepříjemnosti rádi vzpomeneme a potíže už nevypadají tak zle. Tehdy to byla hodně absurdní doba. Dokonce mám pocit, že právě jednoduché školní pracovní podmínky nás nutily vymýšlet „jak na to“. Myslím si, že naše učebna výtvarné výchovy byl takový příjemný ostrůvek „v divném světě samých musů“. Jak a co udělat rozhodovali druzí, ale ve výtvarce měly děti alespoň nějakou možnost volby.
ModulBlogy
03. 06. 2011
Zpočátku mne ani nenapadlo, že by volba námětů k výtvarnému zpracování nějakým způsobem vypovídala o změnách kolem nás. Spíš to byla pro mne jakási podvědomá touha zaznamenat co se děje. Avšak moje špatné zkušenosti nějak stále „válcují“ snahu podělit se o „kantorské radosti“. Ještě teď mám nepříjemný pocit při představě, že někdo nebude tolerovat způsob mého uvažování a nepřijme moji výpověď tak bezprostředně, jak ji nabízím.
ModulBlogy
01. 06. 2011
Netrvalo dlouho a byla jsem nadřízenými přeložena do okresního města, možná proto, abych byla lépe „vidět“. Nikdy jsem však nechtěla za každou cenu bojovat s každým, kdo měl jiný názor. Všechny mé problémy vždycky nějak vznikly a já musela potom situaci nějak řešit. Po pravdě se musím přiznat, že řešení jsem většinou našla.
ModulBlogy
27. 05. 2011
Dětské obrázky, pokud je hned nevyhodíte, tak zůstanou roky nepovšimnuty na půdách starých domů. A když se náhodně opět s autorem potkají, většinou jen nostalgicky ukazují, že běh roků nikdo nezastaví.V mém archivu však mají některé „výkresy“ svůj příběh a o ty bych se chtěla podělit. Všechny dávné události a s nimi spojené výtvarné náměty budu popisovat v „ich-formě“, protože …
ModulBlogy
04. 05. 2011
Rozdíl? Velký! Ta „výtvarka“, kterou já znám, je o tvoření, pozorování a o tom se třeba i něco naučit, přičemž to něco nemusí tak těsně souviset s výtvarničením samotným, nemusí to být nová technika nebo kompoziční řešení, ale prostě cokoli, co vás nějak posune, něco vám dá. „Výtvarná výchova“ by podle mě chtěla být (alespoň částečně) o tomtéž, ale nedaří se jí to. Pořád je v ní na to až moc školy. Ta „výtvarná výchova“, co by chtěla být tou „výtvarkou“, je totiž až moc omezována nějakými učebními plány, známkováním atp.
ModulDiskuze
13. 10. 2010
ForumHodnocení žáků a evaluace školy
Dobrý den, nevím, čím mám svůj příspěvek k hodnocení v hodinách výtvarné výchovy začít. Je to opravdu dost obtížné. Dokonce si myslím, že jednoznačnou odpověď ani nelze formulovat. Výstupem vyučování ve VV jsou většinou práce žáků. Známkovat je pak potřebujeme na vysvědčení (někdy i do žákovské knížky). Tvorba i výsledek činnosti však z velké míry odpovídá tomu, jakou motivaci vyučující použil a jak následně vedl vyučovací proces. A umí pedagog objektivně oznámkovat také sebe? Já to neumím. A dost pochybuji, že by někdo někdy vymyslel měřitelné parametry na všechny obory lidské činnosti. Výtvarný projev je přirozeným vyjadřovacím prostředkem prakticky u všech předškolních dětí. Bohužel, u školních dětí se postupně z prostého výtvarného vyjadřování stane snažení o nejlepší výstup (výkres) – žák většinou chce vyučujícímu vyhovět a být pochválen. Později mu však jeho výtvarné dovednosti k vlastnímu uspokojení nad prací nestačí. A následkem bývá nezájem a někdy i nekázeň v hodinách. To se potom i začne promítat do známkování. Podle mé dlouholeté praxe se u starších žáků osvědčila metoda „Mosty“, která jim pomohla překlenout neúspěšnost a podpořila jejich tvorbu (např. využívání různých zajímavých technik). A proč se o tak známé metodě rozepisuji? Chci tím jen znovu upozornit na přirozenou snahu žáků po úspěšnosti, kterou může vyučující naplnit vhodnou motivací a vedením vyučovacího procesu. Pak i to nutné známkování bude jednodušší. Všechny předměty označené už v názvu jako výchovy mají hodně společného, ale i mnoho rozdílů. Vyučující tělesné výchovy si pro žáky sice může číselně stanovit limity. Ale jak bude hodnotit běh u dětí, které se hodně snaží, ale jejich nadváha jim nedovoluje lepší výkon? V hodinách hudební výchovy by se mělo hodně zpívat. Ale co když se mutující chlapci stydí i jen přiznat, že zpěv není zrovna teď pro ně to pravé? Domnívám se, že od toho jsme učitelé, abychom se alespoň snažili citlivě k těmto problémům přistupovat a svým hodnocením žáky neodrazovat od těchto na dovednosti zaměřených činností. Pak by se mohlo stát, že tělesnou výchovu se budou učit jen některé děti na školách specializovaných. Samozřejmě totéž platí o hudební a výtvarné výchově. A to si myslím, že by bylo moc špatné.
ModulBlogy
27. 07. 2010
„Není možno postupovat od malířství k přírodě, ale od přírody k malířství. Některý malíř udělá ze slunce žlutou skvrnu, ale jiný za pomocí své inteligence a znalostí udělá ze žluté skvrny slunce.“ Pablo Picasso.
ModulBlogy
13. 07. 2010
Každá linie vedená po papíře rozčleňuje jeho formát. Vzniknou tak tvary pravidelné nebo nepravidelné, větší nebo drobné. Na ploše mají své místo a většinou i zřetelný lineární obrys, konturu. Někdy mají i barvu a různý povrch, tedy strukturu.
ModulBlogy
24. 06. 2010
Výuka výtvarné výchovy je postavena na tvůrčích činnostech žáků (tvorba, vnímání, interpretace) a prostřednictvím vizuálních prostředků rozvíjí jejich smyslovou citlivost. Do jaké míry je však pro žáky nutné zvládnout výtvarné vyjadřovací prostředky? Je vůbec možné učit výtvarnou výchovu bez ohledu na technické dovednosti, ale s prožitkem? Nebo je důležitější bezprostřední a upřímná výpověď bez ohledu na technické postupy? Má přednost prožitek z tvorby nebo konkrétní výsledek práce? Jak využívat současné možnosti grafických programů výpočetní techniky v hodinách výtvarné výchovy? Prý se všechno dá změřit a i vyčíslit. Nechá se tedy změřit, na kolik je efektivní učit žáky výtvarně se vyjadřovat pomocí starých metod a nové trendy přidávat podle možností školy, žáků a nakonec i vyučujícího?
ModulBlogy
19. 05. 2010
Tak - tohle je už můj osmý příspěvek. Při psaní textu a vkládání ilustračních obrázků si průběžně vzpomínám na množství neúspěchů, které jsem si musela prožít. Nepřemýšlím jen o tom co chci sdělit, představuji si i jak by mohli čtenáři na můj příspěvek reagovat. A ono nic. Normálně si říkám: žádná zpráva je dobrá zpráva. Ale nyní mám pocit, který říká nezájem. Snad to tak není.
ModulBlogy
13. 04. 2010
„Ani jeden den bez čáry“ je staré pravidlo pro každého, kdo se chce alespoň trochu profesně věnovat výtvarné práci. Na tom nic nezmění ani současný trend používání nových technologií. Možná že si řeknete, že jsem konzervativní. Asi ano, avšak přesto si myslím, že technika je vždy jen nutným prostředkem tvorby, není jejím cílem. Připomíná to trochu i výrok, který jsem kdysi slyšela: „Na klavír hraješ dobře, ale jednou se naučíš hudbu.“
ModulBlogy
12. 03. 2010
Samostatné hledání v oblasti daného tématu, využití vlastní zkušenosti a zájmů.
ModulDiskuze
10. 02. 2010
ForumHudební nauka
Dobrý den všem diskutujícím. Hudebni nauka je, ale bohužel i dříve byla, velmi ožehavé téma. Ano, je potřebná a těžko něčím zastupitelná. Ale jak ji učit, naučit a také jak řešit nezájem žáků o tento předmět? Myslím si, že nelze najít všemocný recept. Je však nutné hledat tu nejlepší cestu. Také si myslím, že učitelé, kteří nad tím přemýšlí asi problémy nemají. Možná, že by nám mohli pomoci specializovaní vyučující HN.
ModulBlogy
18. 02. 2012
Letos jsme se opět pečlivě připravovali na talentové zkoušky středních uměleckých škol a všichni adepti je úspěšně vykonali. Nebylo to však tentokrát zrovna jednoduché. Stále více mám totiž problém přesvědčit uchazeče o potřebnosti soustavné domácí práce. Žáci, kteří se výtvarné činnosti věnují už několik let, velmi dobře cítí, že mají naučeny některé dovednosti a jsou tedy ve výhodě proti ostatním zájemcům. Asi jsou však pohodlní a mají mnoho různých zájmů. Nebo je to způsobeno zjednodušováním významu výtvarné výchovy na základních školách? Nějak to nemohu pochopit, protože stále ještě mezi lidmi přetrvává představa „atraktivností“ výtvarné tvorby. Možná, že to má souvislost s trochu „pokřiveným“ nazíráním na současné umění. Nebo je příčina jinde? V průběhu přípravy na zkoušky jsem se spolu s žáky zkusila hledat důvod tohoto rozporu. Nevím jak to chodí na jiných základních školách, ale tam, kam chodím já, prakticky neznáme výtvarnou výchovu. Jsem sice v jazykové třídě, což mnoho našich učitelů používá jako argument. Ještě na prvním stupni jsme hodně malovali, ale od šesté třídy jsme měli paní učitelku, která to moc neřešila a většinou jsme na hodinách výtvarné výchovy dělali projekty do rodinné výchovy, nějaké referáty a tak. Letos jsem v deváté třídě a výtvarnou výchovu máme jednou za čtrnáct dní, odpoledne. Sice máme teď nového učitele, který je výtvarník (má školu), ale stejně neděláme nic pořádného. Což mne i ostatní žáky, kteří se alespoň trochu zajímají o výtvarnou kulturu, moc mrzí. Hrozně bych si přála, aby nám aspoň jednou někdo něco řekl o dějinách umění, uměleckých směrech, o známých umělcích nebo o architektuře. Vždyť to také patří do základního vzdělání - no ne? Vypadá to, jakoby se výtvarná výchova na základních školách brala jako něco naprosto zbytečného a nepotřebného pro život. Já osobně chci jít studovat uměleckou školu a základní výtvarné znalosti či dovednosti mi naprosto chyběly. Musela jsem se architektonické slohy, umělecké směry učit sama z knih. A bez soukromé výuky bych nebyla schopna se svými výtvarnými ''dovednostmi'' ze základní školy nakreslit správně ani “ň”. Celkově si myslím, že by měli být žáci ve školách více vedeni k tvořivosti a ke kulturnímu životu. Pak se jich třeba více rozhodne pro studium uměleckých sklářských škol.
ModulČlánky
06. 02. 2012
Pokaždé mám radost, když se na RVP objeví výtvarný pedagog, který se snaží hledat možnosti, které by mohly vést k zlepšení výuky výtvarné výchovy. Myslím si, že je to hodně potřeba. Přeji Vám spoustu nápadů a také síly k jejich realizaci. Vždyť právě výchovně zaměřené předměty kultivují naše žáky.
ModulBlogy
17. 01. 2012
Jsem moc ráda, že se moje vzpomínání líbí. Chci svým vyprávěním trochu povzbudit vyučující výtvarné výchovy (Vv). Dobře vím, že se docela často „výtvarka“ učí jen na doplnění pracovního úvazku. Zrovna nedávno, jedna bývalá studentka se s velkou radostí chlubila, že letos už konečně učí Vv. Počty vyučovaných hodin, používání odborné učebny s dostatečným materiálním vybavením nebo aprobovaně vedená výuka bývají pro některé školy nedostupné. Také vedení Vv nedělených tříd s výukou až ke konci vyučovacího dne, je rovněž dřina. Přesto znám učitele, kteří věnují tomuto předmětu velkou péči a snaží se žáky v rámci možností alespoň naučit základní výtvarné dovednosti. Žáci i studenti si takové výuky považují, dokonce se těší a jako „dospěláci“ vzpomínají na pohodu „ve výtvarce“.
ModulBlogy
24. 09. 2011
Jak jsem slíbila, přikládám několik citací, kterými studenti výstavu hodnotili.   - Pro mě měla výstava smysl v tom, že jsem vytvořila něco, na co jsem celkem pyšná. Také moji práci vidělo více lidí a mohla jsem se s nimi podělit o svůj pohled na Schieleho. - Podle mého vkusu tam bylo příliš mnoho pestrých barev na jednom místě, doslova to křičelo. Avšak některé tmavší obrazy byly obzvlášť povedené. Kdyby každá práce byla zvlášť, lépe by to vypadalo. - Konečně trochu pestrá akce zvedla náladu unaveným a monotónně jdoucím lidem ... chce to víc a víc... - Bylo vidět, že výstava zajímá více starší lidi, líbil se jim náš nápad. Naopak mladší kolemjdoucí (většinou mého věku) byli opačného názoru.   Jestliže mám sama hodnotit práci žáků musím napsat: předpokládaný záměr se povedl, byla to pro ně zkušenost. Přesvědčila jsem se, že vyučující může být jen pozorovatel a žáci pak jeho důvěru v plné míře vrátí opravdu spolehlivým výkonem.
ModulBlogy
21. 09. 2011
O to více si Vás vážím, mám totiž trochu jiné zkušenosti. Avšak stále si myslím, že vůbec nezáleží na typu školy (školní družina, umělecky zaměřená škola nebo zájmový útvar), rozhodující je zájem vyučujícího a jeho vůle učit se, i když chyby dělá každý. Se svými žáky pracuji mnoho let, velmi dobře znají mé nedostatky a já zase jejich přednosti. Jsem na ně docela pyšná. Tenhle příjemný pocit znáte asi i Vy, protože se snažíte vychovávat „dobré lidi“.
ModulBlogy
21. 09. 2011
Pečlivě jsem si přečetla Váš příspěvek, který odpovídá na moje předchozí „chlubení“. Je obdivuhodné co všechno stihnete sledovat. No jo, to je mládí. Je také fakt, že čím dál tím více se propojují jednotlivé složky tvorby. Někdy ani není možné pojmenovat druh výsledného díla. Všechno souvisí se vším a to je asi to „ve vzduchu“. Je moc prima, že mohu úvahy o své práci porovnávat s ostatními učiteli, kterým také jde o to, aby se umělecké vzdělávání stále vylepšovalo.  
ModulBlogy
21. 09. 2011
Jano, omlouvám se, ale Vás takto oslovuji. Za prvé, jsme jmenovkyně a za druhé, když čtu vaše upřímné příspěvky hodně vzpomínám na své začátky ve školách. Sice se všechno mění, ale dost toho zůstává stejné. A je tomu dobře. Dokud budou tak přemýšlivé učitelky jako vy, máme všichni vyhráno. Přeji Vám zdravíčko a hodně trpělivosti. „Kantořina umí člověka uspokojit.“
ModulBlogy
21. 09. 2011
Tak jako v klasické pohádce: „Našli ....?“ – našla jsem Váš odkaz a nevím pokolikáté se opět divím. Prostě, když je „to ve vzduchu“, najde si nás to. Hned jsem svým studentům Váš odkaz přeposlala. Mám radost, že mé příspěvky inspirují. Je moc příjemné poznat, že i ve virtálním světě lze potkávat „spřízněné duše“.
ModulBlogy
20. 09. 2011
Vážím si Vašeho zájmu, přesně jste vycítila záměr naší výstavy – inspirace autorem. Zatím mohu jen popsat jaké bylo očekávání na reakce kolemjdoucích. Studenti předpokládali, že tento malíř není u většiny spěchajících lidí za nákupy (na neděli) znám a přímo upozorňovali, že bych mohla být jejich nezájmem zklamaná. Asi proto i vložili fotky na FB. Jak to bylo skutečně budu vědět až v pátek večer. S žáky této skupiny jsem nemluvila a instalaci i úklid pouze „registrovala“ tak, aby všichni měli pocit úplné samostatnosti. A byla jsem s jejich prací spokojena. Děkuji za odkaz, ale bohužel, nejsem asi dostatečně šikovná, nemohla jsem se na něj připojit.
ModulBlogy
20. 06. 2011
Jedna kolegyně říkala, že všechny příběhy, které kantor se svými žáky prožije, jsou vlastně různě blýskavé kamínky. Ty pak učitel sbírá celou svou pedagogickou kariéru. Výtvarná tvorba dětí je upřímnou výpovědí na prožívané chvíle. Stačí pouze práce uschovat a občas se k nim vrátit. Potom i vyučujícího mohou znovu potěšit a vyvolat vzpomínku na konkrétní situaci.
ModulBlogy
11. 06. 2011
Děkuji za přívětivé hodnocení obrázků. Potřebuji však napsat, že jejich výběr je podmíněn mým vyprávěním o „životě“ žáků a jejich výpovědí na situace, ve kterých vznikaly. Samozřejmě, že žáci byli a stále jsou vedeni k jejich věku přiměřené výtvarné dovednosti. Bez toho by byl výstup jiný. Ale o tom píši jinde. Ještě jednou díky, je příjemné číst vaše komentáře.
ModulBlogy
06. 06. 2011
Je moc prima přečíst si rozdílné názory zaměřené na jednu konkrétní tematiku. Myslím si, že v tomto případě není jednoznačné řešení. Asi nestačí jen předkládat názorné ilustrace podle svého nejlepšího svědomí. Navíc je třeba si uvědomit, že i relativně přesné pojmenování i předávané informace jsou do jisté míry naše znalosti o vzniku a zařazení konkrétního díla do kontextu umělecké tvorby určitého historického období. Vždy se tedy v nich odráží - „dospělácký pohled na svět“.   A jak bych se snažila žákům přiblížit výrazovou složku naší hymny? Každopádně bych nezdůrazňovala její slovně popisnou složku a použila přímou motivaci poslechem. Volbu kroků by pak podmiňoval věk žáků (studenti mohou své pocity vyjadřovat slovně, pro mladší je vhodnější výtvarné zobrazování ...). Zpočátku se sice práce nedaří a vyučující musí mít hodně trpělivosti (žáci umí většinou popisovat jen to, co je jim důvěrně známé a pocity chápou v souvislosti s vnějšími projevy).   Je samozřejmostí, že při prezentaci pocitů i výtvarných zobrazení musí být pedagog velmi citlivý. Nejdůležitější je snaha o pravdivou výpověď, nedokonalé vyjadřovací prostředky by pak neměly žáky příliš omezovat.   Výuka prostřednictvím historických a uměleckých souvislostí je založena převážně na faktografii, ta by měla být doplněna vhodně zaměřenou činností. Nebo lépe obráceně - dobře zvolená činnost doplněna přiměřenou mírou faktů.
ModulBlogy
28. 05. 2011
Děkuji Vám za komentář. Přesně jste vystihla můj záměr. Nechci vyprávět jen o tom co bylo, ale také poukázat na vnímání souvislostí, které velmi ovlivňují naši pedagogickou činnost. Myslím si, že mnohaletý archiv výtvarných prací žáků může inspirovat a někdy dokonce i trošku učitelskou veřejnost pobavit.
ModulBlogy
27. 05. 2011
Mnohokrát děkuji za užitečný typ. Avšak je to většinou možnost pro školy z Prahy („venkovské“ takovou příležitost často nemají). Podle mé zkušenosti sice účast na těchto programech podporuje u žáků zájem o výtvarnou kulturu, ale příliš neovlivňuje dovednostní složku výuky. Opravdu naučit určité dovednosti je dlouhodobý proces a konečný výsledek je navíc podmíněn různými okolnostmi. Proto si myslím, že profesionálně připravený tematický program by měl být východiskem a měl by doplňovat odborně vedenou výuku. Před léty jsem sama hrála v orchestru při výchovných koncertech. Bylo to velmi užitečné, ale zpívat nebo hrát na hudební nástroj to žáky také nenaučilo. Navíc bez dlouhodobé podpory pedagogů v běžné výuce velmi rychle žáci získaný zájem někde poztráceli.
ModulBlogy
08. 05. 2011
Máte pravdu, také si myslím, že je to smutné. Bohužel, takto to na některých školách „funguje“. A právě proto se snažím psát příspěvky. Jsem si vědoma, že není možné „hned změnit svět“. Ale vím, že mohu ukázat ostatním zájemcům, jak učím. Metodika úspěšné výuky však může být různá. Chci věřit tomu – až se podaří vyvolat jen porozumění a budeme přemýšlet, pak určitě „na to“ přijdeme. Snad někdy budou výchovně zaměřené vyučovací předměty více plnit roli, která je od nich očekávána. Niccolo Machiavelli: „Nejdřív udělej co je nutné, pak udělej to možné a na konci bude i nemožné“.
ModulBlogy
06. 05. 2011
Omlouvám se vážené kolegyně, ale můj příspěvek nebyl přímo o hodnocení výstupů vzdělávání. Snažila jsem se jen napsat úvahu o předmětech zaměřených především na výchovnou složku vyučování, protože stále více cítím, že „racio“ nepřiměřeně začíná převládat v osobnostní složce současného dítěte. Domnívám se, že z dlouhodobého hlediska to není dobré, žák totiž může „zabloudit“ na složitě větvené cestě s velkými možností volby směru, který by vedl k žádoucímu konci. To není nadsázka, ale zkušenosti z mého okolí. Myslím si, že právě „výchovy“ mohou pomoci právě k orientaci na této cestě. Podle mého soudu, je proto hodnocení, jako oblast vzdělávání, jen nutnou součástí celého vyučovacího procesu. Musíme však hledat způsoby, jak co nejobjektivněji hodnotit výstupy výchovně zaměřeného vzdělávání. Přesto jsem však přesvědčena, že „výchovy“ jsou rovnocenné s ostatními vyučovacími předměty a jen uplatňují jiná specifika.
ModulBlogy
05. 05. 2011
Zdravím milé kolegyně, zcela chápu Váš zájem o problematiku hodnocení výtvarné výchovy. Úmyslně nepíši známkování, jelikož podle mého názoru, je hodnocení výstupů vzdělávání „balík“ pedagogických činností, proto by mělo hodnocení průběžně probíhat v každé vyučovací hodině. Známka totiž nikdy nemůže objektivně vyjádřit výkon vyučovaného. Musíme si uvědomit roli pedagoga, jeho odbornost a zkušenost, ale i třeba „náladu“ třídy v dané hodině. Neméně důležitá je interakce učitele a jedince. Myslím si, že lze pouze stanovit rámcová pravidla, samozřejmě v závislosti na věku žáků. V každé lekci ponechám trochu času žákům na slovní hodnocení své práce i výstupů ostatních. Vůbec nezáleží na rozpracovanosti díla. Máme vlastně takový rituál, na který jsme si už zvykli. Přináší to také další hodnotu, příležitost veřejně vyjadřovat svůj názor a zároveň učit se tolerovat názory ostatních. V současnosti jim tyto dovednosti určitě budou zvláště prospěšné. Takový systém jsem si za léta praxe vytvořila. Připouštím však, že mohou být i jiné, lepší.
ModulBlogy
11. 02. 2011
Dobrý den, jednou jsem napsala, že „všechno souvisí se vším“ a můj oponent chtěl přesně vědět co souvisí s čím. Nedokázala jsem odpovědět, nevím jaký je dostatečně široký obsah slova „všechno“? A proč o tom píši? V přípravě na výuku výtvarné výchovy se snažím pro sebe nejprve hledat odpovědi na otázky: „Co, jak, proč?“. Možná, že by to mělo být i v jiném pořadí, protože pro moji práci je nejdůležitější to „proč“ něco tvoříme zrovna tímto způsobem. A to jsou ty souvislosti. Organizaci jednotlivých lekcí skoro neměním. Posledních 15 minut společně hodnotíme. Každý z nás přidělí spolužákům body. Někdy děti přidělují body i učitelce. Na závěr ještě několik hádanek (proč - jak jsme naši práci tvořili) a letitý společný pozdrav. Jsem si vědoma toho, že možností je hodně, ale nám vyhovuje tento způsob. I „dospěláci“ následně na výuku vzpomínají s pocitem jistoty a tolik potřebného klidu.
ModulBlogy
04. 02. 2011
Vážená paní kolegyně, ptáte se na „správnou řeč“ s dětmi. Vystihla jste přesně to, nad čím by měl přemýšlet pedagog každého vyučovacího předmětu. Musím se přiznat, že stále hledám jak nejlépe učit. Většinou se spoléhám na svou dlouholetou praxi a intuici. Samozřejmě používám i odbornou literaturu. Ale nemám ráda „kuchařky“, podle přesných návodů učit neumím. Každá práce musí být pro nás něčím zajímavá a měla by mít rysy určitého dobrodružství. Snažím se, aby motivace námětem vždy vycházela z toho, co chci žáky v dané lekci naučit (ne obráceně). Pro nás není nejdůležitější obrázek, ale činnost, následná dovednost a rozvoj tvořivého myšlení dítěte. Žáci brzy vycítí záměr pedagoga, uvolní se a komunikují - pracujeme společně. Výuka však probíhá podle jasných pravidel, možná i pravidelně opakujících se rituálů. Problémy má výtvarný pedagog stále, ale to každého posouvá o kousek dál. Začínající výtvarkář by se měl (asi jako Vy) ptát a nebát se hledat „správnou cestu“. Když bude hledat poctivě, zaručeně ji najde.
ModulBlogy
19. 05. 2010
Vážená paní kolegyně, děkuji za výstižný komentář. Asi jsme naladěny na stejné vlnové délce. Snažíte se o totéž co já. Myslím si, že je úplně jedno jestli učíme češtinu, výtvarku nebo matiku. Žáci by se měli ve škole naučit vyjadřovat a používat k tomu různé vhodné - třeba i výtvarné prostředky. Zaručeně však nestačí dětem prostředky předat a nenaučit je správně používat. A jestliže jim nabídneme nevhodný prostředek (zde pracovní materiál), můžeme čekat kvalitní výsledek? Pro některé mladé lidi je jejich svět jednobarevný, anebo jen černobílý. Proto si dávám ty otázky. Možná, jak jste napsala, chce to čas a na některé z nich také najdu odpověď. S chutí bych si přečetla Herakla v interpretaci dětí, to musí být zajímavé.
ModulČlánky
04. 03. 2010
S autorem, p. Brejchou, musím jen souhlasit a děkuji za příspěvek. Mám podobné zkušenosti. S trochou "drzosti" si dovolím odkaz na blog "Umění je tu proto, aby kladlo otázky".
ModulČlánky
02. 02. 2010
Také jsem výtvarnou výchovu na gymnáziu učila, proto jsem hospitaci sledovala s velkým zájmem. Bylo příjemné vidět bezprostřednost vyučující i studentů, líbilo se mi logické členění jednotlivých činností. Ale přemýšlím nad tím, jak jste všechno zvládli v jedné dvouhodinové lekci.
ModulBlogy
09. 11. 2009
Dobrý den. Přesně jste popsal co cítím i já. Ale jak tuto skutečnost alespoň trošku ovlivnit? Asi to je a bude nekonečná cesta. Avšak nevadí, je jen nutné po ní jít.
ModulBlogy
05. 11. 2009
Ano, pojem ´porozumění´ něčemu je podle mého soudu užší než porozumění jako procítění při vnímání. Toto asi hlavně platí v rámci vnímání vlastní tvorby. Většinová populace však umí vnímat co do popisnosti, méně je zajímá co je ´pod povrchem´. Mám takovou zkušenost a snažím se u svých žáků s tím něco udělat.
ModulBlogy
04. 11. 2009
Děkuji za připomenutí aspektu ´vícepohledovosti´ na sledovaný problém. Postupně bych chtěla své úvahy doplnit prostřednictvím konkrétních prací žáků z archivu.
ModulBlogy
04. 11. 2009
Děkuji za vámi projevený zájem. Moje úvaha byla opravdu myšlena jako podnět. Proto se ráda podělím o zkušenosti a také si pozorně přečtu názory kolegů.