Nic nebylo nalezeno.

ModulČlánky
15. 09. 2014
Předesílám, že nejsem pedagog, zato ale děda vícero vnuků, z nichž 4 jsou školou povinní. Tedy: můj zájem o dění ve školství je logický, leč, pochopitelně, amatérský. Mohu se mýlit, mohu se ptát přihlouple. Právě dočítám knížku Pět pohledů na nadání J.M. Havigerové, Grada 2011.  Na str. 35 knížky se zvažuje otázka separace versus integrace nadaných. Podle autorky se specializovaná péče o nadané vyplatí, nadané děti jsou  úspěšnější studijně, ba i dokonce v testech inteligence naž ty, které navštěvují běžné školy. V těch "míra aktuálního nadání v kognitivní oblasti prokazatelně klesá". Hned v úvodu článku píše pan Zajíc o katastrofálních výsledcích komunistických experimentů ve školství v padesátých letech. Výsledkem rozumím, že na vysoké školy a posléze do praxe tehdy přicházeli lidé bez potřebných znalostí a kreativity, což mělo logicky za následek postupné zaostávání ČSR za technicky vyspělými státy. Otázka zní, zda si tohle můžeme - byť ne v tak vyostřené podobě - dovolit dnes. Jinými slovy - jako laik se domnívám, že v zájmu zachování kvalitní technické (i humanitní) vzdělanosti tohoto národa - možná dokonce zachování tohoto národa vůbec - je exkluzivní vzdělávání nezbytností.  Jistěže může, či spíš mělo by, jít o nějakou změkčenou formu, ve které děti s nižším indexem ESCS nebudou odděleny od dětí s vyšším indexem ESCS neprodyšně odděleny. Ze zpráv ze světa, týkajících se školství jsem nabyl dojmu, že tento problém zaměstnává pedagogy celosvětově. Ale možná, že někde věc vyřešili jak jen to šlo dobře, jinde mají výsledky o poznání horší.  Má o tom někdo u nás přehled?  Zdraví Maleš