Nic nebylo nalezeno.

ModulČlánky
09. 03. 2017
Technika zlacení plátkovým kovem je v této interpretaci velice zajímavá, myslím si, že by se mělo objevit i opodstatnění této metody, její historický kontext a variace. Toto zhodnocení jinak levného materiálu ve hmotě je dovedené do dokonalosti formou zlacení plátkovým zlatem na poliment, které je mnohem náročnější technicky i finančně. Daný úkol se zabývá technikou uměleckého pojetí v daném formátu a využívá k tomu dostupné prostředky, co však opomíjí je uměleckořemeslná zručnost, která využívá náročné techniky nutné k vytvoření takového díla. Myslím si proto, že by mělo alespoň částečně obsahovat náhled do problematiky práce s plátkovým zlatem, protože metálové zlacení je značně jednoduší. Práci s patinami lze také dotvořit více variacemi a dosáhnout odlišných efektů a to za použití, například pigmentovaných pryskyřičných barev, barev na vodní a olejové bázi. Další možností snížení lesku a získání patiny je vosková pigmentovaná emulze. Také lazurování plátkového kovu do požadovaného odstínu. Tedy vytvoření zlatolaku na bázi pigmentované pryskyřice, kterou je možné na hliníkové fólii, udělat zlatý efekt. Tyto efekty značně rozšiřují škálu možností a prezentace díla. To co dělá tato díla tak efektivní je i střídání světlých, hladkých lesklých ploch a hlubokých stínů vystupňovaných do velkých kontrastů. Proto, pokud je to možné a přijatelné v rámci galerijních parametrů doporučuji i ukázat různé nasvícení těchto uměleckých děl, která takto mohou působit různým dojmem a uvědomit si tak jejich plasticitu, prostor a zhuštění jeho vyjádření. Další podle mého názoru podstatné rozšíření je degradace, koroze materiálu, rozlišení přirozené a získané patiny, jeho leštění a obrušování kovu - úbytek materiálu a to už jenom tak, že si každý posluchač bude moci přeleštit kůží, vrýt, přebrousit hrubým povrchem, nebo ohladit povrch například kousku měděného plechu. Jeho zanesení a opětovné přeleštění umožní uvědomit si neustálou ztrátu, pomíjivost a vznikající patinu.
ModulČlánky
09. 03. 2017
Pro práci s upravováním snímků je velmi vhodný z nabídky Adobe - Photoshop, ten umožňuje upravovat snímek s využitím mnoha nástrojů jako jsou - vrstvy, masky, filtry. Nemám zkušenost s uvedenými programy a proto nevím, zda dovedou tuto formu práce také. U Photoshopu je možné s uvedenými nástroji a dostatečnou výbavou kvalitních fotografií např. rekonstruovat chybějící části soch, vizualizovat její konstrukční části. Napasovat jeden snímek do druhého a prolnout je dohromady natolik, že mají velmi dokonalý přechod. S tímto programem je tedy možné do určitého prostředí i umisťovat objekty, při vizualizaci např. land artu, pomocí fotografie v přírodě, přidáním a upravováním velikosti a orientace objektů. Další možností je upravovat kontrast a barevnost i výběrem jednotlivých barev.  Lze takto přetvořit i prostor, například vlastní pokoj, nebo osázení truhlíku různými květinami. Na obyčejnou zeď lze pomocí masek a vrstev namalovat úžasné a neskutečné věci. Filtry lze využít k vytvoření reliéfu nebo různých uměleckých efektů. Upravením vlastní fotky lze dosáhnout i minihry podobné mnohým v mobilu s úpravou účesu, přidáním zvláštních doplňku, umístěním do vtipné, či nelogické situace. Inspiraci pro vytvoření jednotlivých úkolů i rozsáhlejších projektů je možné nasbírat i u umělců, jako je Zofia Kulik, skládáním jednotlivých fotografií (černobílých) do krásných obrazců. Takovýmto projektem je možné práci s fotografií ozvláštnit a rozšířit možnosti a uspokojení, ne z pořízení bezduchého snímku, které je dnes již možné z téměř každého telefonu, které se hromadí a zabírají úložné místo, ale vizualizaci, která je možná ve snu, v mysli a to velice jednoduchým způsobem.
ModulČlánky
09. 03. 2017
Je možné i jiné vyjádření vlastní osoby a historie nám nabízí hned několik, i když dnes již nevyužívaných osobnostních označení, jednou z nich je osobní značka, další iniciály, umělecké jméno, či přezdívka, nebo osobní erb. Pro mě jako umělce je otázka identity nanejvýš důležitá a vyzkoušela jsem si jak podle pravidel heraldiky vytvořit vlastní erb, mám osobní barevný kód, který využívám k označení mých věcí v ateliéru a svá díla neoznačuji jinak než uměleckým jménem. Jde o budování vlastní identity nejrůznějšími prostředky. Umělecké ztvárnění vlastního jména nepřesahuje svou vlastní přidělenou identitu, jen ji ozvláštňuje. Přetvoření například v barevný kód se dotýká a otevírá možnosti objevení vlastní vnitřní identity mnohem více. U erbu rozhoduje výběr barvy, postavy, nebo zvířete, může jít i o zpodobnění příjmení. Má však určitá daná pravidla. Co se týče opakování psaného jména jako dekorace, nejvíce mě zaujalo na obrázcích používání nevýrazného a skrytého a písmen, která jsou velice výrazná, touha něco vyzdvihnout a něco skrýt, začlenění se, naproti zvýraznění některých částí. Toto nabízejí i některé materiály, vrstvení přes sebe, vyjádření skrytého i zřejmého, což může tento úkol rozšířit.
ModulČlánky
08. 03. 2017
Je velice zajímavé, jak se pohled na zátiší mění. Vztah mezi objekty a jejich znázornění je zcela odlišný od toho, kterým staří mistři zobrazovali hmotné bohatství a mnohdy pomíjivých věcí - jídla, květin a vzácného zboží. Potřeba zobrazování se s rozvojem výtvarné výchovy jako součást výuky změnila na komunikační a poznávací prvek. Jak a jakým vyjadřovacím prostředkem je možné vyjádřit vztah věcí k prostoru? Proč je nutné zařadit tuto vědomost a osobní zkušenost do běžného povědomí? Aby si člověk uvědomil vztah věcí v prostoru, i když je jejich viditelnost pozměněna světlem, jeho barvou, materiály, vzdáleností objektu? Zobrazení objektů, jakoby se v prostoru vznášely je u necvičené malby často typické. Jak je něco takového možné, má lidská mysl schopnost si jednotlivé předměty v mysli promítat bez jakýchkoli dalších překážek a až cvičeným okem a rukou je člověk schopen dotvořit obraz tak, aby vyjadřoval vztahy? Myslím si, že by v takovémto úkolu mohla zaznít pečlivější příprava na samotnou soustředěnou práci. Téma zátiší je k tomu velice vhodné. Tou je například přípravná kresba "nanečisto", už pouhá možnost si kresbou vyzkoušet, jaký by mohl být výsledek, než získá definitivní podobu je podle mého názoru velice přínosná. Také zkušenost s touto disciplínou jako prezentovatelným dílem - obrazem, estetickým předmětem na vysoké úrovni, byť jde o "pouhou" konvici. Proto zrovna u zátiší navrhuji i úkol zahrnující výklad o tom, jak staří mistři obraz tvořili: příprava podložky, podkladu, přípravné podkresby, izolace a vrstvení malby, umístění (vyhotovení) rámu. Dají se sehnat i velice levné náhražky. Takto je možné tvorbu zasadit do kontextu materiálního i jinak, než že je mnoho různých materiálů. A umístění objektu vznášejícího se v mysli na hmotnou podložku.