Avatar
Mgr. Ivo Vodička -

Poslední přihlášení 11. 01. 2020

O uživateli
Od studentských let se věnuje vazbě knih, ke které se dostal přes vlastní literární a výtvarnou činnost; od roku 1985 píše autorské knihy a ilustruje je, zabývá se typografií, konkretistickou poezií, kolážemi, vytváří objekty z papíru a knižní objekty. Zaměřuje se hlavně na netradiční pojetí knihy, experimenty s texty a materiály na pomezí literatury a výtvarného umění; takto vydává tvorbu svou, svých přátel i texty klasické. Od roku 1985 se zúčastnil mnoha výstav knižní vazby, knižních objektů i volné typografické tvorby u nás i v zahraničí. O svém prožitém dětství v Terezíně napsal povídkovou knihu Kam se kutálejí kaštany (http://www.czechlit.cz/autori/vodicka-ivo/) a další; je kytaristou a zpěvákem swingové kapely Áda Škarda band. Jako levák se pustil do bádání problematiky leváků, zejména otázek nejvhodnějšího způsobu psaní i výchovy leváků, a vydal publikaci Nechte leváky drápat (Portál, 2008), provozuje jediné české specializované stránky o levácích a jezdí po republice tuto tématiku přednášet především učitelům MŠ a ZŠ. Na jaře 2015 vydal soubor šesti pracovních sešitů pro předškolní výchovu leváků KuliFerda pro nakladatelství Raabe.
Společenská role
Pedagog, levák
Webové stránky
Název školy/instituce
Střední škola pedagogická, hotelnictví a služeb, Litoměřice
Stupeň vzdělávání
Vysokoškolské
ModulDiskuze
01. 09. 2015
ForumTipy do výuky
Vážení kolegové, i když jsem se na těchto stránkách odmlčel, přesto jsem se nepřestal psaním leváků zabývat. Pro nakladatelství Raabe (Praha) jsem připravil šest pracovních sešitů pro předškolní výchovu leváků, z nichž právě poslední dva sešity jsou věnovány přípravě budoucícho psaní na ZŠ horní metodou psaní, která je, jak jsem zde už vysvětlil, tou nejpřirozenější. Pracovní sešity s mojí metodickou podporu pro rodiče a učitele si můžete prohlédnout na: http://www.levactvi.cz/kuliferda-pro-le ... e-a-tvori/ Samotné sešity si můžete objednat na: http://pracovnisesity.raabe.cz/pracujem ... olnim-veku S pozdravem Ivo Vodička
ModulDiskuze
21. 04. 2014
ForumKoncepce vzdělávání, ŠVP a my
Vážení účastníci diskuze o Comenia Script, po dohodě s moderátorkou, paní Lenkou Urbanovou, je po několika letech znovu otevřena debata o Comenia Script. Uplynula už dostatečně dlouhá doba na to, abychom na těchto stránkách mohli znodnotit životaschopnost CS tím, že povedeme věcnou debatu o tom, jaké konkrétní zkušenosti a výsledky nabyli učitelé, kteří toto písmo vyučují, jak je vnímají samotné děti a jejich rodiče. Doufejme, že pouhé emoce, které toto téma provázely, už pominuly jak u jeho vášnivých zastánců tak i vášnivých odpůrců, a že jsme v situaci, kdy se můžeme opřít o konkrétní výsledky, a to pravdivě. Comenia Script je v praxi, a tím nám odpadají zbytečná témata o tom, jestli má být zavedeno, nebo ne; svět se nezbořil, školství se nezbořilo, otázkou je, jestli a co se změnilo pro samotné uživatele písma - naše malé školáky. Na celostní pohled a hodnocení je sice zatím brzy, protože první nositelé písma jsou ještě na 1. stupni ZŠ a skutečný "křest ohněm", podle mého názoru a zkušeností, je čeká teprve na kvalitní a náročné střední škole. Z tohoto pohledu se všichni, které osud CS zajímá, blížíme jen ke konci první třetiny rozehraného zápasu, který může něco ukázat. Přesto pro nás, kteří se zajímají, by bylo zajímavé a dobré vědět. V souvislosti s písmem CS v našich školách se do diskuze přímo nabízí okruh otázek, které byly nadneseny i v době jeho zavádění a na které nám mohou učitelé a rodiče spojení s CS odpovědět: 1. Kolik dětí skutečně s nástupem do ZŠ začíná psát CS? Kolik škol, kolik tříd? Roste počet rodičů a škol, které přistupují k zavedení CS? 2. Jaké grafomotorické dovednosti navíc nabyli žáci osvojením CS ve srovnání s tradičním školním vzorem? Ztratili žáci některé specifické vlastnosti, na které jsme byli navyklí ve spojení s psaním tradičního školního vzoru? 3. Je rychlost a čitelnost při psaní a čtení CS vyšší? Jak rychle se individualizuje písmo a vzdaluje se od vzoru? 4. Přineslo CS výhody dětem s různými obtížemi při čtení a psaní? 5. Co se ukázalo jako slabina CS při nácviku a jeho využívání? 6. Jak se pracuje s balíčkem pro výuku CS nutných výukových materiálů? 7. Jaké psací prostředky preferují děti při psaní CS? 8. Jaký úchop psacího prostředku a rozložení pracoviště u školáků převládá? 9. Zabývá se MŠMTv vyhodnocením několika let provozu CS a je možno najít tyto dokumenty k nahlédnutí? 10. a tak dále, dále a dále. Za každou odpověď na tyto a takovéto podobné otázky budeme my, kteří s Comenia Script nepřicházíme ve své pedagogické praxi do styku, vděčni. S pozdravem Ivo Vodička
ModulDiskuze
28. 03. 2014
ForumOnline setkávání
Vážení účastníci webináře o psaní leváků, dovolte, abych Vám poděkoval za zájem, který jste o leváky projevili, a věřím, že se ještě nějaký webinář k životu leváků ještě uskuteční. Pročetl jsem si zpětně záznam chatu, který poslala paní Urbanová, a chtěl bych ještě doplnit některé dotazy, na které v živém vstupu už prostě nebyl čas: 1. kfab - 20:43 : Je nutné hodnotit krasopis? Velmi se mi to příčí a děti ode mě v písance neuvidí 2 a horší známku. Již ve druhé třídě začínají mít děti charakteristické písmo. A v mnoha případech je velmi podobné písmu rodičů. --- Myslím, že hodnotit by se mělo - hodnocení je především zpětná vazba, která říká dítěti, jak si stojí u učitele i ve srovnání s ostatními dětmi, a hlavně jestli vlastně dělá to, co je potřeba. Děti hodnocení potřebují, z rodiny jsou na hodnocení zvyklí, a tak škola by neměla "dělat mrtvého brouka" a spolknout jakýkoliv nedodělek jen proto, že se to dítěti nelíbí a nutí ho to podávat výkon. Jestli to bude známkami, slovním hodnocením nebo prostě jen razítkem sluníčka a mráčku, je, myslím, jedno. Každopádně toto hodnocení musí být ze strany učitele kvalifikované, srozumitelné a srovnatelné mezi úkoly i mezi dětmi. Horní metoda psaní leváků umožňuje učitelům brát stejná měřítka na leváky ve srovnání s praváky, nesmíme však zapomenout, že v počátcích psaní, kdy se nacvičují přípravné tvary tužkou, to mají leváci obtížnější proto, že jedou rukou po papíře a měkkou tužku mažou a že nácvik velkých objektů (kolem 2 - 4 cm) v protitahu neodpovídá motorice levé ruky. Jakmile se však písmena dostanou do obvyklých řádků, nad kterými mohou posouvat ruku, jsou ve srovnatelné situaci jako praváci. 2. "děti píší jako rodiče" - to je zajímavý postřeh, je tomu skutečně tak, že některé děti přejímají rukopis rodičů - proč je to tak, kolik takových dětí je - tím se ještě nikdo nezabýval. Bylo by to minimálně na pěknou magisterskou práci. 3. Milan Khas - 20:55 : Ještě by mě zajímalo... Učím také v ZUŠ na kytaru. Převracet kytaru, či nepřevracet? A také jak je to s příborem... Držet opačně? --- Těmito otázkami jsem se celkem podrobně (samozřejmě ve srovnání s jinými badateli) zabýval a věnoval jsem jim celé kapitoly ve svém připravovaném rukopisu o leváctví, koneckonců první popud vyšel z diskuse zde na rvp.cz. Podrobně najdete na http://www.levactvi.cz a v příslušných dumech, které jsou ke stažení - č. 17 a 18; stolování - 03. http://www.levactvi.cz/levak-a-hudebni-nastroje/ http://www.levactvi.cz/levak-a-bezny-de ... cka-a-nuz/ 4. Syn poslouchá také a ptá se, jestli (a jak) je biologicky (vývojově) dáno, kolik bude leváků? Je možné, že dva rodiče praváci mají leváka? Je někde nějaká studie? --- Jsou různé studie, které zkoumaly rodinné vazby a které dospěly k závěru, že leváctví je především dědičné. Jsou na to takové statistické modely odvozené právě z těchto dat, ale ty nic nezaručují - samozřejmě se pohybují v rovině statistického předpokladu. Je to jedno z míst, na kterém se zasekl zájem o leváctví, také tyto statistické modely uspokojily pedagogy natolik, že se zcela zapomněli zabývat tím, že leváci jsou živí lidé, kteří chodí do školy a do práce, řídí automobil nebo hrají na hudební nástroj a že nepotřebují vědět, s kolikaprocentní možností mohou mít levoruké nebo pravoruké dítě, ale že potřebují vědět, jak mají v tomto světě obstát, jak spokojeně žít a život si užít. 5. "metody zjištění leváctví, nebo praváctví" --- V kostce pro rodiče a učitele mš v dumu č. 02 na http://www.rvp.cz: 02. Leváci a leváctví - Předběžné určení laterality dítěte.pdf http://dumy.cz/vyhledavani?fraze=02.+Le ... &x=25&y=20 Ve čtyřech letech je pro některé děti ještě příliš včas, ped-psych podle mne vás ještě s takovýmto případem ještě nevezme, ale samozřejmě to záleží na jejich konkrétních pracovnících. *** Ještě jednou děkuji za Váš zájem a účast na webináři a na podzim, jak se to jeví, nashledanou. Ivo Vodička
ModulČlánky
5630
0
12. 03. 2014
V průběhu posledního čtvrtstoletí se změnilo ovládání počítače a po letech užívání počítačů se v některých parametrech mění i zvyklosti jejich uživatelů. O tom, jak přeorganizovaly počítače práci v řadě profesí i chod rodin v trávení volného času i komunikaci mezi jednotlivými členy i okolím, jak přeskupily význam jednotlivých zdrojů informací a druhů zábavy, hovořit nebudeme – zajímat nás bude pouze jen mechanizmus organizace pracoviště a zejména ovládání externích zařízení.
ModulDiskuze
11. 10. 2012
ForumTipy do výuky
Vážené kolegyně, na http://www.dumy.cz jsem k začátku října 2012 poslal už 14 výukových prezentací o leváctví a životě leváků, které najdete vyhledávačem pod mým jménem nebo pod heslem "Leváci a leváctví". Na konci září jsem zprovoznil webové stránky o levácích a leváctví, kde jsou podrobně rozpracována témata spojená s leváctvím a praktické rady rodičům, učitelům i levákům samým. Vzhledem k tomu, že webové stránky vytvářím ve volném čase, nejsou ještě všechna témata zveřejněna, i když je mám zpracována napsána; myslím ale , že nejpozději do Vánoc budou www plně funkční. Potěšíte mě, když si najdete http://www.levactvi.cz a doporučíte je i svým kolegům a rodičům. S pozdravem Ivo Vodička
ModulDiskuze
12. 06. 2012
ForumTipy do výuky
Vážené kolegyně, povinnost vytvářet DUMy dorazila už i na naši školu, a tak jsem si zvolil téma o levácích. Postupně vytvářím prezentace o levácích a jejich leváctví, o psaní a životě nejen leváků, ale i praváků. Pokud na www.dumy.cz zadáte mé jméno nebo heslo "leváci a leváctví", uvidíte, kam jsem se zatím dopracoval. S pozdravem Ivo Vodička
ModulDiskuze
03. 05. 2011
ForumSTANDARDY PŘEDŠKOLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
Jaký je váš první dojem z návrhu desatera? Co vás při čtení napadlo? Máte nějaký jiný komentář? Zdravím všechny diskutující, po delší době jsem zase hledal, co je nového v souvislosti s problematikou leváctví, a narazil jsem na tuto diskuzi. Cíle spojené s pravolevou orientací, uvědoměním si pravé a levé strany mi připadají jako realistické, i když bezpečné zvládnutí LPxPL orietace zvládají děti mnohem později a někdo s tím zápasí po celý život. Správný je, podle mého názoru, požadavek na vytvoření návyků při držení psacího a kreslicího náčiní, tzv. špetky, i uspořádání pracoviště při kreslení, malování, psaní a všelijakém tvoření. Musím však říci, že po přečtení celého textu jsem si okamžitě řekl, že takto stanovené cíle, jsou-li chápány skutečně jako standardy v pravém slova smyslu, jsou pravděpodobně jen velmi málo splnitelné. Především druhá část dokumentu mi připomíná jen zbožné přání někoho, kdo se zasnil, řekl si, co by bylo dobré a přínosné, a napsal to do dokumentu. Vzpomněl jsem si hned na podobné materiály, které k nám na střední školu přišly z min. školství a na naši komisi společenských věd, která kroutila hlavou nad standardy, podle nichž má absolvent SŠ chápat podstatu Nietzscheovy a Hegelovy filozofie a umět je srovnat, když třetina třídy v prvním ročníku neví, co vlastně je pluh, že se obilí sije na podzim i na jaře a slovo "ladem" si druhá třetina třídy spojuje s nějakou variantou osobního jména Lada. Vysvětlit pak v dějepise podstatu trojpolného hospospodářství je nadlidský úkol. Rozhodně se necítím odborníkem na předškolní výchovu a vycházím spíše ze zkušeností rodiče, zkušeností s dětmi mých přátel a množství historek našich studentek z pobytu v MŠ na praxích a samozřejmě komentářů mých kolegyň. Mám však neodbytný pocit, že když běžným učitelům nadřízený orgán předloží přehnaný, "přefouknutý" a nerealistický cíl, nebudou se tím chtít zabývat vůbec. Co si mám i jako rodič šestiletého dítěte představit pod předloženým standardním výstupem "rozumět běžným okolnostem a dějům, jevům a situacím, s nimiž se běžně setkává (rozumět tomu, co se ve známém prostředí děje)"? Co se děje ve školce nebo v televizi? Na zahradě nebo na internetu? Rozumět rozchodu vlastních rodičů? Přiznám se, že čím déle jsem ve školství, tím méně rozumím tomu, proč chceme mít všechno do detailu popsané, rozpitvané a zapapírované, jako kdybychom neuměli učit a vychovávat, nepoužívali zdravý rozum a správnou dávku intuice? S pozdravem Ivo Vodička
ModulDiskuze
16. 09. 2010
ForumKoncepce vzdělávání, ŠVP a my
Vážení diskutující, zaznělo zde, že argumenty obou stran, zastánců i odpůrců písma CS, se už vyčerpaly, přesto dovolte několik poznámek k oběma typům písma, které zde, myslím, nezazněly. Je potřeba se všimnout toho, že z počtu lidí, kteří na světě píší latinkou, přibližně jedna polovina používá rukopisné písmo spojité a druhá polovina písmo nespojité. Porovnáme-li země anglosaské, kde se písmo nespojité používá velmi dlouho, s naším písmem, nemůžeme říci, že by v důsledku jejich používání jedna nebo druhá polovina byla v řádové vzdělanostní a praktické výhodě či nevýhodě. Celkově jsou síly vyrovnány. Na počátku bylo písmo rukopisné a způsob psaní a jeho konstrukce se v historii odvíjela od povahy a dostupnosti používaných psacích materiálů (husí brk, olůvko, grafitová tužka, ocelové, kuličkové a s plstěným nebo kapilárním hrotem). V době rozvoje tiskařských metod byla hledána podoba písma, která by co nejlépe odpovídala technologii písma tištěného - na jedné straně od tisku z dřevěných desek, přes samostatné typy z kovu, přes plošnou sazbu a sazbu počítačovou. Dnes pokračuje v linii vývoje písma, které se snadno čte z obrazovky nebo různých dnešních a budoucích čtecích panelů. K roztržení podoby rukopisného a tištěného písma došlo proto, že slabé linky se na zprvu do dřeva řezaných a později odlévaných typech odlamovaly, spojování typů bránilo snadné sazbě, na plakátech a v titulcích je slabé písmo málo vidět. Používání nespojitého písma tak nevyšlo z potřeb lidí, kteří píší, ale reagovalo na potřeby tiskařů - na co nejspolehlivější metody sazby textů, na rychlost, ekonomičnost celého procesu tvorby textů, místa (rukopisné písmo zabere více místa na papíře) a také optických parametrů vedoucích k zvýraznění textů. Podíváme-li se do historie písma od vzniku knihtisku do současnosti, zjistíme, že se v použití a tvorbě písma se objevuje několik tendencí: 1. písmo psané, nazval jsem je "z ruky" (současný školní vzor), nejvíce vychází z možností motoriky ruky, především kyvného pohybu ruky (jako při psaní písmene O), vychází z rukopisného psaní dostupnými psacími prostředky na zapisovací materiály, což je především papír ve vývojové linii: husí brk - ocelové a plnicí pero - kuličková tužka. Jinými slovy, písmo "z ruky" je postaveno tak, aby základem bylo co nejsnazší psaní rukou. Tak je konstruováno i naše současně používané písmo; musíme však počítat s tím, že ruka není tiskárna a že rukopis každého z nás se po kratší či delší době od rukopisného vzoru vzdaluje bez ohledu na to, že třeba i máme dobrou snahu, aby se tak nedělo. 2. druhou možností je rukopisné písmo „z oka“ (D´ Nealian, Zaner-Bloser a také CS), tedy takové, které napodobuje písmo tištěné, čímž dochází k přiblížení zápisu rukou k zápisu pomocí tisku (sazba knih a PC, zobrazení na monitorech a čtečkách). Původní tisk napodobobal písmo "z ruky", ale protože řezat, odlévat a sázet písmo propojené vlasovými spojkami bylo nevýhodné, protože docházelo k jejich odlamování a ničení typů, ustálilo se písmo nespojité, spíše plošné, které lépe odpovídalo technologii tisku v tiskárně a také ekonomičnosti provozu. Uváděným důvodem k zavedení takového vzoru rukopisného písma je především sjednocení prostředí světa knih, časopisů, reklam, počítače a prostředí školního, aby nedocházelo ke grafické dvojkolejnosti. Tento rukopis podléhá stejné individuální zkáze jako u písma spojitého, o čemž se snadno může každý přesvědčit, když prohlédne sešity vybrané ve třídě anglické nebo švýcarské školy. 3. kombinace obou přístupů, v níž jsou spojovány výhody plynulého spojitého psaní s výhodnější motorikou ruky a podoby písma tištěného - takovým je možná právě vzor německý s některými písmeny, které vycházejí z písma tištěného a zjednodušují hlavně sadu velkých písmen. (též podléhá individuální zkáze - viz sešity německé) 4. vzhledem k slábnoucímu vlivu (potřebě) rukopisného psaní se objevují názory, že význam rukopisného psaní neustále klesá, a tak by bylo jednodušší tuto změnu rukopisného vzoru raději „přeskočit“, protože se jím prostě nemá cenu zabývat. Přistoupíme-li na tuto filozofii, pak skutečně nemá cenu zavádět novou podobu rukopisného písma (v našem případě CS), protože z tohoto hlediska nepřináší nic nového. Přesto si myslím, že určitou dávku znalostí a schopností psát rukou budeme potřebovat po celý život z praktických, osobních a jiných důvodů nejen my, ale i následující generace. Mimo jiné také proto, že je to také jedna z možností sebereprezentace a realizace a skutečně osobního projevu v době prosazující se unifikace a uniformizace. Jak nakonec rozhodnou úředníci ministerstva školství, se po čase pozná, každopádně vítězem nebude ani jedna strana, protože používání spojitého nebo nespojitého písma ve srovnání s ostatními problémy našeho školství, je otázka vpodstatě okrajová, přestože vzbudila mnoho emocí. Ptejme se raději, co dělat pro to, aby se naše děti uměly lépe vyjadřovat, uchovávaly krásu češtiny v mluveném i pravopisném vzoru, uměly počítat a rozvažovat, byly vychované, zodpovědné a tvořivé, aby v dnešním široce otevřeném světě uspěly. Zdraví Ivo Vodička
ModulDiskuze
07. 09. 2010
ForumHodnocení žáků a evaluace školy
Na smysl takového testování se každodenně ptám já i moji kolegové na středních školách - nás se ovšem týká státní maturita, ale princip je stejný. Když testovat, tak k čemu to bude dobré? Budou zrušeny školy se špatnými výsledky, budou školy vysoké tuto zkoušku akceptovat při nebo místo přijímacích zkoušek, zvýší se kvalita výuky na středních školách? Stejný problém se posune o patro níže. Odpověď je myslím, jasná.
ModulDiskuze
21. 05. 2010
ForumKoncepce vzdělávání, ŠVP a my
Přimlouvám se za výuku desetiprstové hmatové metody už na základní škole pro všechny žáky, i když je jasné, že výsledky u jednotlivých žáků mohou být i po oněch 60 - 66 hodinách značně rozdílné. Nicméně jsou alespoň položeny základy pro velmi důležitou životní gramotnost. Mluvím také z vlastní zkušenosti, protože jsem absolvent střední ekonomické školy (dnes opět obchodní akademie), kde bývalo psaní na stroji a hospodářská korespondence jedním z hlavních odborných předmětů. Když dnes hodnotím, co nám SEŠ dala do života, tak psaní deseti prsty patří mezi ty nejhodnotnější. To jsem si ale uvědomil až o hodně později a dnes bez psaní rovnou do počítače si ani svou práci neumím představit. My jsme začínali psát až v patnácti letech, a to bylo v době, kdy psací stroj měl doma málokdo, už tehdy pozdě. Dnešní děti vyrůstají s počítači, komunikují po síti běžně už na 1. stupni - jakmile se vytvoří základy správné metody pozdě, je velmi těžké se přeučovat. Na střední škole (mluvím o OA) je předmět jeden z nejméně oblíbených možná i proto, že se studenti musí zároveň učit psát podle metody souběžně s tím, že jsou nuceni si odvykat zlozvyky při psaní, které se předtím už zažily. Dodnes si vzpomínám, jak jsem v 1. a 2. ročníku skřípal zuby u pravidelných domácích úkolů při opisech, jak mi to zoufale nešlo a jak se mi klepaly ruce, abych nenapsal v opisu příliš chyb, protože pro stanovení známky samotná rychlost psaní nestačí. Tehdy jsem ve svých světlých okamžicích psal kolem 220 - 250 znaků, pro běžnou trvalou schopnost psát mi, myslím, stačí kolem těch 100 úhozů. Psaní všemi prsty vyžaduje kázeň, dává to, čemu naši učitelé říkali "štábní kultura", vyžaduje přesnost, vytrvalost - všechno, co se do života hodí, nehledě na to, že každý úhledný a správný písemný projev psaný rukou nebo sazbou je vždy dobrou vizitkou a usnadňuje komunikaci. Je to skutečně otázkou priorit. Zdraví Ivo Vodička
ModulDiskuze
18. 05. 2010
ForumJaké otázky řeší celá škola?
Dnešní učitelé, myslím, nejsou překvapeni, ani zaskočeni tím, že se jich žáci ptají, proč musí dělat to či ono. Problém je někde jinde - studenti, mluvím pouze ze zkušeností učitele střední školy, pojímají školu z pohledu ekonomiky času (svého) a vynaložené práce (své) a ptají se na to, k čemu právě jim osobně to bude dobré, a to především právě teď. "Proč se máme učit o spalovacích motorech, když nikdy nebudeme automechanici?" řekli studenti, když jsem oznámil a zapsal téma do třídní knihy. "Myslím, že zrovna tohle je praktická znalost pro každého, kdo jezdí nebo bude jezdit motorovým vozidlem." "Já už přece jezdím na motorce a zatím jsem nikdy nepotřeboval vědět, jak to funguje!" "Když máte řidičák, tak jste už v autoškole přece o tom museli mluvit?" "Ne ne, tam to po nás nikdo nechtěl." "No dobře, ale když víte, jak pracuje například ten dvoudobý motor, můžete uspořit spoustu benzínu správným režimem jízdy!" "Mně naši dají na benzín, kolik chci!" "Navíc zbytečně propálíte benzín a zvlášť u motorky dochází k nedokonalému spalování. To vás netrápí, že spaliny zhoršují životní prostředí, že ropu musí někdo vytěžit a že ji také nebude těžit donekonečna!" "Trápí, ale to, co po nás chcete, je hrozně složitý!" "Ale není, to přeci není nijak složité, to se kdysi bralo v osmičce na základce, podívejte ..." "Pane učiteli, vůbec se nesnažte, vždyť my z toho maturovat nebudeme ..." dodává jeden ze studentů smířlivě a ostatní přikyvují. "Před chvílí jste říkali, že vás trápí, když se zbytečně produkují spaliny ..." "Jenže vy to po nás pak budete chtít, abysme to věděli! A když to nebudeme umět, tak nám dáte špatný známky! My nechceme špatný známky!" "Vždyť jste ve škole, sem přece chodíte, abyste se něco naučili, promysleli si to a měli z toho v životě užitek! Proč sem vlastně do školy chodíte?" "No protože musíme, protože bez maturity nic nebudeme!" "A s maturitou, pro kterou jste nic neudělali, něco budete?" "No jasně, až budeme mít maturitu, tak se nás nikdo na nic nebude ptát ..." "Tak co vlastně chcete?" "My?" diví se studenti, "my přece nic nechceme! My to stejně potřebovat nebudeme! Vždyť už jsme vám to říkali," diví se upřímně studenti. "Přece musíte uznat, že když tu nic nechcete, tak sem zbytečně chodíte!" namítám já. "Jenže to byste ve škole nikoho neměli a koho byste pak učili. Vy se přece taky potřebujete uživit!" "Já si myslím, že bych se uživil i jinde," říkám sebevědomě. "Tak proč ještě učíte? To byste přece byl už dávno jinde ..." "A vy si myslíte, že jsem nabídky na nějakou líp placenou práci nedostal? "No, to my samozřejmě nevíme," uculují se studenti, "ale kdo by se za ty peníze s námi trápil ..." "Víte co? Vezměte si sešity a raději se do toho pustíme." "A nešlo by to ňák udělat?" "To jako že nebudu učit? Ostatně já si to na vás nevymýšlím, tahle látka je součást učiva, přece nemůžu neučit," zkouším to mírně alibisticky "Ale můžete, vždyť to záleží jen na vás, co po nás budete chtít! My to nikomu neřekneme ..." přesvědčují a slibují. "Do háje, vždyť jsem za to přece placený, že vás mám něco naučit. Jak by to vypadalo, kdyby vás učitelé nechali jen tak?" "No, vždyť nás tak nechali a stejně jsme teď tady u vás! Tak nám to aspoň nadiktujte, my se to třeba i naučíme," prosí studenti. Ondřej Balík je velký optimista a já jsem ve školství asi už moc dlouho.
ModulDiskuze
27. 04. 2010
ForumKoncepce vzdělávání, ŠVP a my
Pro Evžena Tersla k testu: 1. testovaní žáci prošli klasickou školní výukou, tzn. že si osvojili dosud platný školní vzor rukopisného písma. Na otázku, proč změnili charakter písma, většinou odpovídali, že "se jim to tak líbí", že "se jim tak lépe píše", někteří krčili rameny "že to tak prostě přišlo" a dávali jiné podobné odpovědi. Důkladně jsem tento aspekt neprověřoval, vyšel jsem z toho, že to tak prostě je. Ke změně docházelo už na škole základní, tendence měnit písmo na škole střední je u našich žáků minimální. 2. čitelnost rukopisů jsem nehodnotil, ale všechny byly dostatečně čitelné, neobjevil se žádný rukopis, při němž by žák pro dosažení co největší rychlosti psal "jakoby naoko", jen něco, co připomíná obvyklý rukopis (např. jenom vlnky, čáranice a podobně). Protože testované žáky znám osobně a opravuji jejich písemné práce, mohu říci, že jejich písemné školní testy jsou mnohdy hůře čitelné než při samotném testování rychlosti. Zde totiž odpadla činnost spojená s tvorbou a správností textu, protože se jednalo o pouhý opis. "Čitelnost" textů je ovšem poměrně složitější parametr a závisí na mnoha okolnostech, nejen na straně pisatele, ale i na straně čitatele. Zdraví Ivo Vodička
ModulDiskuze
26. 04. 2010
ForumKoncepce vzdělávání, ŠVP a my
Rychlost písma V diskusích o písmu Comenia Script se velmi často argumentuje tím, že se jím nebo jinými osobními variantami nápodobami tiskacího písma píše rychleji než písmem spojitým. Udělal jsem si čas a vrátil se ke svému průzkumu rukopisného psaní, který jsem na naší škole provedl na jaře 2008. Tento průzkum jsem tehdy zaměřil na srovnání rychlosti psaní mezi leváky a praváky, ale tentokrát jsem údaje znovu vyhodnotil a zaměřil se na rychlost psaní písmem, které je nějakou odvozeninou tradičně vyučovaného školního vzoru, a písmem odvozeným z písma tištěného. Ve srovnatelných podmínkách opisovali žáci na čistý formát papíru A4 předtištěný text v Times New Roman CZ, základní řez, velikost 10,5 b., který měl každý žák před sebou. Text opisu byl tvořen úvodní části encyklopedického hesla "Praha" z Wikipedie.cz v délce 1751 znaků/2014 s mezerami, o němž jsem přesvědčen, že je středoškolákům dostatečně srozumitelný tak, aby jeho čtení a pochopení nevyvolávalo obtíže. Žáci si zvolili svůj obvyklý psací prostředek, papír neměl předtištěné řádky, nepoužívala se pomocná podložka s řádky; žáci začali psát na povel, když dopsali, nahlásili čas podle svých hodinek nebo mobilních telefonů, zapsali na papír a já prováděl kontrolu, jestli si náhodou nepřilepšili. Skupinu testovaných tvořilo 94% děvčat a 6% chlapců jedné střední pedagogické školy. Po zkušenostech s textem musím podotknout, že je svou délkou pro středoškoláky na samé hraně únosnosti i z hlediska organizace testu v jedné vyučovací hodině, samozřejmě neodborně suplované. A jaké byly výsledky? Testováno bylo 241 žáků - středoškoláků, z nichž 25 používá důsledně nápodoby tištěného písma, tj. 10,4%, a 11 žáků kombinace spojitého písma a skriptu, tj. 4,6%, dohromady 36 žáků, tj. 14,9 % z celkového počtu píšících. Nedotahované spojnice mezi některými písmeny ve variantách písma školního nebyly mezi výše uvedené skupiny započítávány. Dva rukopisy zhruba v polovině textu z důsledně nespojitého přecházejí na školní vzor spojitého písma, započítány jsou v již zmíněných 25. V testované skupině 241 žáků bylo 26 leváků, z nichž 4 používali nápodoby tiskacího písma, tj. 15,3%. Rychlost psaní - žáci opisovali text v rozmezí 14 až 29 minut, největší skupina je tvořena rozmezím od 17. do začátku 21. minuty, průměr se pohybuje mezi počátkem a koncem 19. minuty i při odečtení 10% nejlepších a nejhorších výsledků. Nejzajímavější je to, že v oné 19. minutě se potkaly průměry výkonů psaných písmem "školním" i nápodobou tiskacího, ale i leváků. Další zajímavostí je to, že sledované skupiny jsou ve výsledkovém pořadí na jednotlivých pozicích zastoupeny přibližně stejným procentem (např. v nejsilnější skupině mezi 17. a 21. minutou tvořenou 111 žáky je poměr 88% k 12%, leváci nevyčísleni). Rychlost psaní nebyla u testovaných spojena s variantou písma. Na závěr nutno ještě podotknout, že jsem popisoval podmínky testování podrobně proto, aby i někdo další mohl provést obdobný nebo stejný výzkum a přispět do této diskuse nějakými objektivizujícími výsledky. Vzhledem k tomu, že zde na portálu rvp.cz velkou měrou diskutují učitelé, není přece nic složitého udělat soutěž o nejrychlejšího písaře školy, nebo alespoň prohlédnout sešity nebo písemky žáků, které učíme, a udělat statistiku. Přeji mnoho zábavy Ivo Vodička
ModulDiskuze
05. 04. 2010
ForumKoncepce vzdělávání, ŠVP a my
Vážení diskutující, docela jsem se zhrozil, kam až tato diskuze došla, nejenže uvízla na mrtvém bodě, ale začíná valem připomínat diskuzní fóra na populárních servrech - a to je škoda. Otázkou je, proč tuto diskuzi vlastně vedeme. Když vezmu v úvahu, že na naše názory nikdo z MŠMT nebo jiných orgánů, které rozhodnou o zavedení/nezavedení Comenia Script ve školách, nebude brát ohled, vychází mi, že tato diskuze má směřovat k výměně informací, tedy skutečných informací, které nás zajímají a ke kterým nemáme stejný přístup. Nemá proto smysl se pohybovat na rovině "mně se to tak líbí/nelíbí", argumentovat touhou po prosté změně a hádat se o slovíčka v oboru, do něhož právě pronikáme. V diskuzi nám pořád unikají odpovědi na podstatné otázky, na které zatím nikdo neodpověděl, i když již několikrát zazněly (viz Karel Fous): 1) zlepší se něco zavedením nového školního vzoru písma z hlediska čitelnosti, rychlosti, snadného osvojení ve výuce, snadnějšího zaznamenání slova diktovaného, opisovaného i vlastními silami tvořeného? Je perspektivnější do budoucna? Co všichni dys-? Změní se kvalita rukopisů uživatelů písma ve škole i mimo ni, tedy i v dospělosti, aby zlepšila život nejen učitelům, kteří se rukopisným písmem denně prodírají, ale i dalším profesím, které s rukopisy také přicházejí do styku? Pan Janek Wagner, jak se mi zdá, je spíše zastáncem písma CS, navíc má možnost, jak píše, kontaktovat R. Lencovou. Bylo by dobré, kdyby ze strany zastánců CS zazněly názory. 2) situaci přechodu ze spojitého na nespojité písmo museli řešit učitelé a školské systémy už mnohem dříve - jak vyplývá z odkazu na německý vzor nebo na další, např. v anglosaských zemích. Jaké zkušenosti mají učitelé s používáním těchto předloh, když na nich už vyrostlo tolik generací? Osvědčily se, přinesly očekávání? Jsme schopni zalovit v paměti a napsat našim známým v cizině a zeptat se jich na zkušenosti, požádat je o běžný vzorek písemností tamních žáků? 3) kdo celý případný přechod na jiné písmo zorganizuje, nebo to bude jen přechod dobrovolný, živelný? Co bude celý tento přechod stát a kdo to zaplatí? Stát (dotace MŠMT), obce jako zřizovatelé škol (vybavení), rodiče, kteří budou muset koupit pomůcky nebo všichni dohromady nějak proporčně?
ModulDiskuze
26. 03. 2010
ForumKoncepce vzdělávání, ŠVP a my
Zajímavé by bylo se dozvědět, jakými argumenty autorka CS přesvědčila PF UK a MŠMT, aby se zavedl zkušební provoz. Zajímavé by bylo se dozvědět od skutečných, myslím praktických učitelů, v Anglii, v USA nebo jinde, kde takové písmo už dávno zavedli, jaké má výhody a nevýhody. Zajímavé by bylo se dozvědět, jaké zkušenosti mají v Německu, kde je takový kompromis mezi naším a podobným Comenia Srcipt. Kdo to ví? Kdo by mohl odpovědět?
ModulDiskuze
16. 03. 2010
ForumKoncepce vzdělávání, ŠVP a my
Několik poznámek ke Comenia Script Radany Lencové Na úvod mého příspěvku do diskuse musím říci, že první příprava k prosazení nového vzoru písma, taková dělová bubnová palba, zazněla v článku Radany Lencové Lpění na krasopisu ničí rukopis uveřejněném v Lidových novinách 1. září 2007, který můžete najít zde: http://www.lidovky.cz/hledej.asp?search ... ledej.y=13 Na tento článek jsem reagoval a napsal dopis do LN, které R. Lencové poskytly můj dopis a od níž jsem dostal odpověď na své připomínky k nutnosti zavedení nového psacího vzoru. Takto jsme si s R. Lencovou vyměnili dva dopisy, v nichž jsme si navzájem sdělovali svá stanoviska k problému. Ostatní informace o Comenia Script jsou z otevřených zdrojů (článek z 8. 8. 2009 v Dnes, www.lencova.eu, reportáže v ČT1 a další). 1. Projekt Comenia Script nevyšel z podnětů učitelů-elementaristů nebo ze záměrů a zadání ministerstva školství, ale byl přinesen z vnějšího prostředí. 2. Autorkou písma je grafička Radana Lencová, která je "razícím štítem a tváří" celého projektu, který je inspirován a asi i podporován skupinou spolupracovníků z VŠUP v Praze, především našich předních grafiků a typografů, kteří tam učí a o jejichž autoritu se R. Lencová i v diskuzích opírá. V rámci svého doktorského studia se pod jejich vedením věnovala vývoji nového školního písma Comenia Script a ním i související sady školních pomůcek. 3.Ze všech rozhovorů s R. Lencovou vyplývá, že na písmo hledí především jako na výraz doby a že současné rukopisné písmo neodpovídá "tváři" současného světa, protože je odvozeno od klasicistního krasopisu, jehož estetika je nám už dvě století vzdálena. Důvody pro zavedení nového písma spíše vyplývají z přání sladit něco tak osobního, jako je vlastní rukopis, s moderní dobou. Následné argumenty ne vždy zcela jasně, přesvědčivě a průkazně celý projekt obhajují, jak je vidět i z postřehů diskutujících na těchto stránkách. Nutno však podotknout, že současný školní vzor také není bez obtíží a že by zasluhoval promyšlenější, možná i razantnější zásah. 4. Písmu a celému projektu Radany Lencové, podle mého názoru, nelze upřít promyšlenost, kreativnost grafickou i výtvarnou, estetický účinek i nasazení k jeho prosazení. Na druhé straně však se naskýtá otázka, jestli je nutné takové písmo zavádět, a jestli výhody tohoto písma ve srovnání se současnou předlohou jsou tak velké, jak R. Lencová uvádí. 5. Podle sdělovacích prostředků "Ministerstvo školství totiž chce ve spolupráci s pražskou pedagogickou fakultou v několika desítkách škol od září ověřovat nový typ psacího písma Comenia Script." (viz článek na České škole), z čehož vyplývá, že to bude zatím jen "zkušební provoz", který má ověřit životaschopnost tohoto písma a celého metodického systému, také finanční náročnost. MŠMT byla takto poskytnuta nabídka kompletního know-how zadarmo (tzv. "zlatém tácku"), a při příslovečném tápání MŠMT ve svých vlastních projektech (indoš, státní maturita, RVP a další), se není co divit, že tento projekt neodmítlo. Zajímavé je, že i představitelé MŠMT pro jeho zavedení opakují argumenty poskytnuté autorkou písma, doufejme jen, že se někde objeví věrohodná, alespoň nějaká polooficiální zpráva o výhodách a nevýhodách projektu Comenia Script. 6. MŠMT opět rozhodlo a vpustilo do školství něco, co neprošlo nějakou smysluplnou diskuzí zúčastněných stran, tedy tvůrců záměru, rodičů žáků a těch, na kterých nejvíce záleží - na učitelích, kteří pokud by došlo k přijatelné shodě, by měli takovýto záměr vnitřně přijmout, ztožnit se s ním a uvést jej do praxe. Po kolikáté již? 7. Vývoj celého systému Comenia Script stál autory jistě velmi mnoho úsilí a také finančních prostředků. Není proto divu, že ti, kdo do něj vložili čas a peníze, chtějí, aby se jim jejich úsilí vrátilo. Vzorem projektu CS jsou obdobné systémy běžné v anglosaských zemích, kde autoři též nabízejí kompletní sady pomůcek, sady fontů k vysázení vlastních učebních materiálů, metodiky a konzultační pomoc (např. Zaner – Bloser, D´Nealian Handwrite). Ceny produktů jsou podobné. 9. Sympatické je, že celý projekt není anonymní, jak je zvykem u záměrů prosazovaných MŠMT, ale je zaštítěn konkrétní osobou, která jde "s kůží na trh". Ostatně tak to zde na portálu rvp.cz děláme všichni. 8. Comenia Script jistě najde své příznivce v řadách učitelů i rodičů, už jenom pro svoji novost, pro prostou touhu po změně, která je alespoň konkrétní a reálně dosažitelná na rozdíl od jiných školských projektů. V období čekání na Godota je každé stéblo maršálskou holí. V tomto příspěvku jsem chtěl do diskuze přinést některá jiná fakta, která zde ještě nezazněla. K otázce vhodnosti písma Comenia Script pro leváky najdete můj příspěvek na vedlejší diskuzi Levák a výuka psaní. Ivo Vodička
ModulDiskuze
02. 03. 2010
ForumTipy do výuky
Lžička, lžíce, vidlička, nůž v rukou leváka, stolování Lžička, lžíce, vidlička a nůž v rukou leváka je jedna z mnohých oblastí, které se dají řešit poměrně variabilně. Rodiče malých leváků se nemusí bát, že by normální zdravé dítě něco nezvládlo nebo že by se něco na jeho výchově zásadně pokazilo jako v případě přeučování psaní z levé ruky na pravou. Jsem levák, oba moji synové (15 a 13) jsou také leváci, manželka je pravák, a tak jsme se po mých zkušenostech z dětství dohodli na následujícím postupu: 1. nechat dítě, aby si vybralo, kterou rukou chce držet lžičku a jíst. Pokud je dítě už v tomto věku skutečný levák, vezme si lžičku do levé, ať ji necháte ležet v jeho dosahu kdekoli nebo mu ji budete podávat z různých stran. Pokud je dítě zatím nevyhraněné, vezme si ji tou rukou, která je pro něj v tom okamžiku tou výhodnější. U velmi malého vyhraněného dítěte (levák, nebo pravák) je dobrá lžička zahnutá, která mu usnadní cestu něčeho dobrého do úst. Z jídla má mít dítě radost a nemělo by prožívat obavy z toho, jak se vlastně nají a do jakých střetů s rodiči nebo jinými dospělými se dostane. Na druhé straně na dodržování pravidel při stolování budeme s ohledem na věk dítěte trvat, leváctví není nemoc, a tak budeme při vedení dítěte postupovat stejnými výchovnými metodami jako u praváka. 2. u předškoláků ve shodě s ostatními dětmi jsme učili syny držet nůž a vidličku tak, jak je drží pravák, a to z několika důvodů: a) pro leváky, zvláště malé, není dobré, když na sebe svou jinakostí příliš upozorňují; nutí je to totiž sledovat sebe a jiné děti, neustále si uvědomovat, že spoustu činností dělají jinak, a také to vysvětlovat jiným dětem a také dospělým, např. učitelkám, vychovatelkám, ale i širší rodině. Ne každá pozornost dospělých, byť příbuzných, je malému leváčkovi příjemná. b) při stolování se historicky nejdříve objevil nůž na porcování jídla, které bylo uprostřed v míse nebo na podnosech či prknu. Nůž byl držen v pravé ruce, aby stolovník mohl bezpečně zvěřinu porcovat, krájet a neublížil si. Vidlička se objevila v lepší společnosti v konci středověku na přidržování jídla při řezání a také proto, aby stolovníci nesahali přímo na jídlo a nemuseli si tak často mýt ruce. Proto se vidlička při stolování dostala do ruky levé, zatímco při vaření a přípravě jídla k servírování ji praváci přehazují do ruky pravé. c) dnes je jídlo, na rozdíl od dob minulých, podáváno na talíř většinou v malých kouscích, maso bývá upraveno tak, že je velmi měkké, a tak jsou leváci s vidličkou v levé ruce spíše ve výhodě, protože mnoho jídel se jí tzv. na vidličku, a nůž na krájení není potřeba a je spíše využíván k přidržování a hrnutí na vidličku. Když budete pozorovat žáky ve školní jídelně nebo dospělé doma, zjistíte, že praváci často nevezmou do ruky nůž a vidličku mají v ruce pravé a nabírají jídlo ostošest. Jestli je tento způsob slušný, nechci komentovat, ale určitě je účinný, jinak by to praváci nedělali. 3. při slavnostních příležitostech, jako jsou oslavy narozenin, Vánoce nebo návštěvy, připravujeme příbory a umístění sklenic, mističek a dalších ve shodě s pravidly správného stolování, aby si děti-leváci byli vědomi, že když je potřeba, je nutné dodržovat obecná pravidla. Tato dvojkolejnost levákům v školním věku a v dospělosti nedělá žádné potíže a celkem ji chápou. Lžíci nebo lžičku uchopí pravou a přehodí si ji do ruky levé. 4. při významných a oficiálních příležitostech jsou dospívající a dospělí leváci schopni dodržet etiketu a pravou rukou se opatrně najíst i s lžicí v ruce pravé a pak stolovat ve shodě s pravorukým prostředím, aniž by na sebe upozorňovali nebo si prosazovali nějaké zvláštnosti. Takže až bude levák na oficiálním banketu nebo slavnostním obědě u prezidenta republiky nebo anglické královny, určitě bude náležitě poučen ceremoniářem a pravděpodobně si nebude chtít prosazovat nějakou výjimku. Tento nevšední zážitek doprovázený státním vyznamenáním nebo cenou za vědeckou, uměleckou nebo jinak záslužnou činnost za to stojí. Přeji Vám i Vašim dětem-levákům příjemný zážitek při jakémkoli stolování. Dobrou chuť! Ivo Vodička
ModulČlánky
11. 01. 2020
V průběhu let jsem shromažďoval soubor odborné literatury o levácích a levácích z domácích autorů i překladů do češtiny zatím vypadá takto:     Sovák, Miloš: Výchova leváků v rodině, SPN, Praha, 1958    Sovák, Miloš: Výchovné problémy leváctví, SPN, Praha, 1960    Sovák, Miloš: Lateralita jako pedagogický problém, SPN, Praha, 1962    Sovák, Miloš: Metodika výchovy leváků, SPN, Praha, 1966    Matějček, Zdeněk; Žlab Zdeněk: Zkouška laterality, Psychodiagnostické a didaktické testy, 1972    Jágr, Jiří: Nerobte z ľaváka praváka, Bratislava, Ústav zdravotnej výchovy, 1971 a 1979, 14 stran    Monatová, Lili, 1925-2003: Charakteristické zvláštnosti a výchova levorukých dětí, Praha, Ústav zdravotní výchovy, 1979, 4 strany    Drnková, Zdena; Syllabová, Růžena: Záhada leváctví a praváctví, Avicennum, Praha, 1983 (2. vydání 1991)    Synek, František: Záhady levorukosti, Horizont, Praha, 1991    Křišťanová, Ladislava: Diagnostika laterality a metodika psaní levou rukou, Gaudeamus, Hradec Králové, 1987 (1991, 1995, 1998)    Healey, Jane M.: Leváci a jejich výchova, Portál, Praha, 2002    Zoche, Hermann-Josef: Vidím svět i z druhé strany, Ikar, Praha, 2006    https://cs.wikipedia.org/wiki/Leváctví - heslo v otevřené encyklopedii, založeno 2006 překladem z angické verze a průběžně doplňováno různými autory    Vodička, Ivo: Nechte leváky drápat, Portál, Praha, 2008, 2. vydání 2015    Wright, Ed: Slavní leváci v dějinách lidstva, Fortuna Libri, Praha, 2008    Vodička, Ivo: KuliFerda a jeho svět / Pracujeme s levákem v předškolním věku, Raabe, Praha, 2015    Šplíchal, Antonín: Já píšu levou! Pracovní listy na procvičování grafomotoriky, Fragment, Praha, 2016Odkazy na časopisecké články a další najdete na: https://www.levactvi.cz/literatura-o-levacich/
ModulBlogy
15. 09. 2015
Jak jsem rád, že pan Hauseblas konečně změnil názor na pravopis! Náhodou jsem narazil na tento článek (září 2015) a nevěřím svým očím! Já přece pamatuji pana Hausenblase z jeho vystoupení v různých médiích v polovině devadesátých let, kdy jako představitel jakési "obrozené školy" vysvětloval televizním divákům, že nejpodstatnější je obsah sdělení a že lpění na pravopisu je prostě přežitek, socialistický dril. Pokud si ještě dobře pamatuji, podobný názor vyslovil i v jednom rozhovoru pro týdenní přílohu Mladé fronty DNES. Kolegyně a já, oba jsme v té době učili na obchodní akademii češtinu, psaní na stroji a hospodářskou korespondenci, jsme museli na rodičovských schůzkách složitě obhajovat, proč pravopis učíme, vyžadujeme a proč ho také neznámkujeme jenom za projevenou snahu ze strany studentů - sklidili jsme obecnou nevoli, ale naštěstí nás podržel ředitel školy, i když to pro nikoho nebylo příjemné. Dodnes na to s kolegyní vzpomínáme a ne zrovna v dobrém.Jsem rád, že jste zpátky!
ModulČlánky
11. 10. 2012
Problematiku života leváků a leváctví můžete prozkoumat na www.levactvi.cz, kde je článek o stolování leváků, zejména držení lžíce a příboru v různých fázích levákova vývoje. Najdete na: http://www.levactvi.cz/levak-a-bezny-den/lzicka-vidilicka-a-nuz/ a http://www.levactvi.cz/levak-a-bezny-den/priprava-stolu-a-prostirani/
ModulČlánky
11. 10. 2012
O grafomotorice leváků i praváků, metodiky psaní leváků, vhodnosti psacích a kreslících potřeb pojednává publikace Nechte leváky drápat (Ivo Vodička, Portál, 2008). Problematiku života leváků a leváctví můžete prozkoumat na www.levactvi.cz.
ModulČlánky
11. 10. 2012
Pokud Vás zajímá problematika leváctví, leváků a jejich života, navštivte www.levactvi.cz.
ModulČlánky
15. 06. 2011
První knihy o levácích a jejich leváctví: Sovák, Miloš: Výchovné problémy leváctví, SPN, Praha, 1960 Sovák, Miloš: Výchova leváků v rodině, SPN, Praha, 1961